Poselství k Mezinárodnímu dni tance 2015
zprávy
V roce 1995, v úsilí spojit všechny mezinárodní taneční organizace a oslavit Mezinárodní den tance společně, vstoupil Taneční komitét ITI/UNESCO ve spolupráci s Mezinárodní taneční radou (CIDD-UNESCO) a Mezinárodní taneční aliancí (WDA).
Autorem poselství k Mezinárodnímu dni tance 2015 je Israel GALVÁN de los Reyes: Carmen Amaya, Valeska Gert, Suzushi Hanayagi, Michael Jackson... Marně si lámu hlavu, kam bych jejich styl zařadil. Všichni se mi jeví spíš jako generátory energie. Přemítám, jak důležitá je na jejich tanci choreografie a docházím ke zjištění, že mnohem důležitější než choreografie je bezpochyby energie sama, vír, jejž roztáčí.
V duchu si představuji Teslovu cívku, která k sobě všechny přitahuje, vysílá léčivé paprsky a metamorfozuje těla tanečníků - z Piny Bausch je náhle kudlanka nábožná, Raimund Hoghe se proměňuje ve skarabea, Vicente Escudero v strašilku a Bruce Lee dokonce ve stonožku.
Svůj první duet jsem tančil se svou matkou, když byla v sedmém měsíci těhotenství. Třeba vás napadne, že přeháním. Ačkoli téměř vždy tančím sám, představuji si, že mě přitom provázejí přízraky, díky nimž vypadávám ze své role osamělého tanečníka, jehož Didi-Huberman nazval „bailaor de soledades“ (aniž by tím ovšem mínil soleares).
V dětství jsem tančil nerad, bylo to však něco, co ze mě tryskalo přirozeně a snadno, takřka instinktivně. Postupem času jsem si uvědomil, že tanec léčí, že na mě má téměř hojivý účinek, pomáhal mi překonávat mou vrozenou uzavřenost a otevíral mě ostatním lidem. Nedávno jsem viděl fotografii, na níž je dítě postižené ebolou léčeno tancem. Vím, že je to jen pověra, ale co když na ní něco bude?
Tanec se u mě nakonec vyvinul v posedlost, jež spotřebovává veškerý můj čas a nutí mě tančit i v klidu, když se vůbec nehýbu. Dostávám se tím tak trochu mimo běžnou realitu. Nevím, zda je to dobré, špatné nebo potřebné, ale takhle to prostě mám. Když sedím na pohovce a jen tak si v klidu přemýšlím, má dcera Milena si mě dobírá: Tati, nech toho tancování.
Já totiž instinktivně vnímám, jakým stylem se lidé pohybují, když ku příkladu kráčejí po ulici nebo zastavují taxík, každý jinak, svým unikátním způsobem či s osobitou neforemností. Všichni při tom tančí! Netuší to, ale všichni tančí! Rád bych na ně zavolal: někteří z vás to ještě nevědí! Všichni tu tančíme! Ten, kdo netančí, má smůlu, je mrtvý, nic necítí ani netrpí!
Mám rád slovo fúze. Ne jako marketingový termín označující jakési neústrojné spojení pojmů, aby se značka či styl lépe prodávaly. Spíš ve smyslu štěpení, jaderné směsi: šejkr, v němž Juan Belmonte tančí s nohama vrostlýma do země, Isadora Duncan ladně rozpíná paže a tlouštík Jeff Cohen ze seriálu The Goonies kroutí boky ostošest. Ze všech těchto přísad bych namíchal dobrý, výživný nápoj, který by dle potřeby působil lahodně, hořce, nebo opojně. Vždyť z podobné směsi povstala i naše tradice, vzešli jsme z koktejlu, jehož složení chtějí pravověrní udržet v tajnosti. Ale kdepak! Rasy, náboženství i politická přesvědčení, to všechno přece do této směsi patří! Všichni můžeme tančit spolu! Možná ne v páru, ale bok po boku určitě.
Jedno čínské přísloví praví: mávne-li křídly motýl, je to cítit i na druhém konci světa. Když v Japonsku vzlétne moucha, vody Karibiku vzedme tajfun. Pedro G.Romero po jedné obzvlášť razantní interpretaci sevillanas poznamenal: Toho dne, kdy dopadla bomba na Hirošimu, někde na lesní mýtině v Rakousku zkoušel Nižinskij svůj fenomenální skok. Nechávám se strhnout představivostí: Savion Glover dupne, a Michail Baryšnikov se roztočí. Kazuo Ono naopak znehybí, ovšem vzniklé elektromagnetické pole dostihne Anu Muňoz. Její pouhá vzpomínka na Vonrada Veidta způsobí zemětřesení v lóži Akrama Khana – jeho rolničky zachřestí a podlahu zkropí unavené kapky jeho potu.
Rád bych tento Mezinárodní den tance i tato slova věnoval komukoli, kdo právě v tuto chvíli někde na světě tančí. Dovolte mi nicméně vyslovit toto zábavné přání: tanečníci, hudebníci, produkční, kritici i programoví režiséři – nechť oslavy propuknou, dejme se všichni do tance, jako to dělával Béjart, tančeme ve velkém stylu, zatančeme Ravelovo Bolero, zatančeme si je spolu! Zdroj: Vize tance
Diskuze
Přidat komentář
DIÁŘ PŘEDSTAVENÍ
říjen 2020
| Po | Út | St | Čt | Pá | So | Ne |
|---|---|---|---|---|---|---|
|
5
Premiéra
Treatment of Remebering Inga Zotova-Mikshina, JOHANA POCKOVÁ, SABINA BOČKOVÁ Praha, Divadlo Ponec |
||||||
|
13
Premiéra
Nothing else, Mothers Anna Klimešová, Dominika Špalková Praha, Nová strašnická škola V Olšinách |
14
Premiéra
Nothing else, Mothers Anna Klimešová, Dominika Špalková Praha, Nová strašnická škola V Olšinách |
|||||
NEJČTENĚJŠÍ
POSLEDNÍ KOMENTÁŘE
před 7 dny
Aleanora
Dobrý den, musím s Vámi naprosto souhlasit a děkuji za Váš článek. Velmi mne potěšil a nadchl! Na věc se dívám zcela…Zlatá Praha – Smutný obraz českého tance
před 8 dny
Jiří Bubeníček
Milá Kláro Zanková,ke kultuře “Maori” ale i ke všem kulturám světa mám veliký respekt. Pět let před premiérou ve…
Zlatá Praha – Smutný obraz českého tance
před 9 dny
Jaroslav Slavický
Vážený pane šéfredaktore! Již jsem Vám napsal, že nejsem "psavec" a že každý má právo na svůj názor. Po přečtení článku…Zlatá Praha – Smutný obraz českého tance
před 37 dny
David Fischer
R.I.P. my dearest friend never will forget you and the time I spent with you, you left us too earlyPřed dvaceti lety zemřel Jiří Duží
před 84 dny
Jaroslav Slavický
Děkuji za vzpomínku na pana prof. Karla Lukšíka. Patřil jsem mezi jeho první žáky na tanečním oddělení Pražské…Karel Lukšík – Noblesa v životě i na jevišti
před 130 dny
Tábor
To je jedním slovem ubohost. Nechápu, že člověk takové představení považuje za umění. Nedoporučuji, nevydrželi jsme ani…Iluzionista – V zajetí vlastních snů
Ondřej Šrámek
K napsání mě přivedla tvrzení pisatelky, která zpochybňují profesionální výstupy České televize. Poruchy a…Zlatá Praha – Smutný obraz českého tance