Poselství k Mezinárodnímu dni tance 2015
zprávy
V roce 1995, v úsilí spojit všechny mezinárodní taneční organizace a oslavit Mezinárodní den tance společně, vstoupil Taneční komitét ITI/UNESCO ve spolupráci s Mezinárodní taneční radou (CIDD-UNESCO) a Mezinárodní taneční aliancí (WDA).
Autorem poselství k Mezinárodnímu dni tance 2015 je Israel GALVÁN de los Reyes: Carmen Amaya, Valeska Gert, Suzushi Hanayagi, Michael Jackson... Marně si lámu hlavu, kam bych jejich styl zařadil. Všichni se mi jeví spíš jako generátory energie. Přemítám, jak důležitá je na jejich tanci choreografie a docházím ke zjištění, že mnohem důležitější než choreografie je bezpochyby energie sama, vír, jejž roztáčí.
V duchu si představuji Teslovu cívku, která k sobě všechny přitahuje, vysílá léčivé paprsky a metamorfozuje těla tanečníků - z Piny Bausch je náhle kudlanka nábožná, Raimund Hoghe se proměňuje ve skarabea, Vicente Escudero v strašilku a Bruce Lee dokonce ve stonožku.
Svůj první duet jsem tančil se svou matkou, když byla v sedmém měsíci těhotenství. Třeba vás napadne, že přeháním. Ačkoli téměř vždy tančím sám, představuji si, že mě přitom provázejí přízraky, díky nimž vypadávám ze své role osamělého tanečníka, jehož Didi-Huberman nazval „bailaor de soledades“ (aniž by tím ovšem mínil soleares).
V dětství jsem tančil nerad, bylo to však něco, co ze mě tryskalo přirozeně a snadno, takřka instinktivně. Postupem času jsem si uvědomil, že tanec léčí, že na mě má téměř hojivý účinek, pomáhal mi překonávat mou vrozenou uzavřenost a otevíral mě ostatním lidem. Nedávno jsem viděl fotografii, na níž je dítě postižené ebolou léčeno tancem. Vím, že je to jen pověra, ale co když na ní něco bude?
Tanec se u mě nakonec vyvinul v posedlost, jež spotřebovává veškerý můj čas a nutí mě tančit i v klidu, když se vůbec nehýbu. Dostávám se tím tak trochu mimo běžnou realitu. Nevím, zda je to dobré, špatné nebo potřebné, ale takhle to prostě mám. Když sedím na pohovce a jen tak si v klidu přemýšlím, má dcera Milena si mě dobírá: Tati, nech toho tancování.
Já totiž instinktivně vnímám, jakým stylem se lidé pohybují, když ku příkladu kráčejí po ulici nebo zastavují taxík, každý jinak, svým unikátním způsobem či s osobitou neforemností. Všichni při tom tančí! Netuší to, ale všichni tančí! Rád bych na ně zavolal: někteří z vás to ještě nevědí! Všichni tu tančíme! Ten, kdo netančí, má smůlu, je mrtvý, nic necítí ani netrpí!
Mám rád slovo fúze. Ne jako marketingový termín označující jakési neústrojné spojení pojmů, aby se značka či styl lépe prodávaly. Spíš ve smyslu štěpení, jaderné směsi: šejkr, v němž Juan Belmonte tančí s nohama vrostlýma do země, Isadora Duncan ladně rozpíná paže a tlouštík Jeff Cohen ze seriálu The Goonies kroutí boky ostošest. Ze všech těchto přísad bych namíchal dobrý, výživný nápoj, který by dle potřeby působil lahodně, hořce, nebo opojně. Vždyť z podobné směsi povstala i naše tradice, vzešli jsme z koktejlu, jehož složení chtějí pravověrní udržet v tajnosti. Ale kdepak! Rasy, náboženství i politická přesvědčení, to všechno přece do této směsi patří! Všichni můžeme tančit spolu! Možná ne v páru, ale bok po boku určitě.
Jedno čínské přísloví praví: mávne-li křídly motýl, je to cítit i na druhém konci světa. Když v Japonsku vzlétne moucha, vody Karibiku vzedme tajfun. Pedro G.Romero po jedné obzvlášť razantní interpretaci sevillanas poznamenal: Toho dne, kdy dopadla bomba na Hirošimu, někde na lesní mýtině v Rakousku zkoušel Nižinskij svůj fenomenální skok. Nechávám se strhnout představivostí: Savion Glover dupne, a Michail Baryšnikov se roztočí. Kazuo Ono naopak znehybí, ovšem vzniklé elektromagnetické pole dostihne Anu Muňoz. Její pouhá vzpomínka na Vonrada Veidta způsobí zemětřesení v lóži Akrama Khana – jeho rolničky zachřestí a podlahu zkropí unavené kapky jeho potu.
Rád bych tento Mezinárodní den tance i tato slova věnoval komukoli, kdo právě v tuto chvíli někde na světě tančí. Dovolte mi nicméně vyslovit toto zábavné přání: tanečníci, hudebníci, produkční, kritici i programoví režiséři – nechť oslavy propuknou, dejme se všichni do tance, jako to dělával Béjart, tančeme ve velkém stylu, zatančeme Ravelovo Bolero, zatančeme si je spolu! Zdroj: Vize tance
Diskuze
Přidat komentář
DIÁŘ PŘEDSTAVENÍ
listopad 2020
| Po | Út | St | Čt | Pá | So | Ne |
|---|---|---|---|---|---|---|
| 2 | 3 | 4 | 5 | 8 | ||
| 11 | ||||||
| 21 | ||||||
| 23 | 24 | 26 | ||||
| 30 | 1 | 5 |
NEJČTENĚJŠÍ
-
Jak prožívají distanční vzdělávání studenti tanečních konzervatoří?
ankety -
Kryštof Šimek: „Pedagog by měl inspirovat a držet krok s dobou.“
rozhovory -
Nominace na Ceny Thálie 2020 zveřejněny
zprávy -
Jak ředitelé a pedagogové profesionálních tanečních škol reagují na jejich opětovné uzavření?
ankety -
Advent zahájí andělský průvod, naváže na něj první zimní festival pouličního divadla Za dveřmi
zprávy
POSLEDNÍ KOMENTÁŘE
před 18 dny
Lukáš Slavický
Rád bych poděkoval Zdeňku Prokešovi za hezký článek o Ivanu Liškovi.Měl jsem to štěstí, že byl mým ředitelem po mnoho…
Ivan Liška – Jako tažný pták
před 25 dny
Clara Zangová
Vážený pane Šrámku,to, že se domníváte, že žehrám na to, že archivní záběry jsou staré, mě skutečně zaskočilo. Mám…
Zlatá Praha – Smutný obraz českého tance
před 26 dny
Duch Jana Reye
Domnívám se, že autorčin text je ukázkovým případem autorského selhání, respektive příkladem jak si jako publicista…Zlatá Praha – Smutný obraz českého tance
před 27 dny
Jiří Bubeníček
Cláro,:)))zeptejte se prosím vaší redakce (nerad zde veřejně)
JB
Zlatá Praha – Smutný obraz českého tance
před 27 dny
Clara Zangová
Vážený pane Bubeníčku,mám na mysli i své zkomolené příjmení, jmenuji se Zangová. Záznam ráda pošlu, ale svůj e-mail…
Zlatá Praha – Smutný obraz českého tance
před 28 dny
Jana Bohutínská
Když už jsem tu narazila na své příjmení... Ano, o tanci dnes mohou psát i ti, kteří nevystudovali ani taneční…Zlatá Praha – Smutný obraz českého tance
Marcela Martiníková-Krobová
Pane Bartoši,dvacet let jsem žila umělecký život s Jaroslavem Slavickým. Od rána do večera na baletním sále, večer…
Zlatá Praha – Smutný obraz českého tance