Pražská premiéra Být tak v Giverni
Umělecký tým tvoří první studentky Duncan Centre a oceňované umělkyně, choreografka Lea Švejdová a kostýmní výtvarnice Nora Sopková, dále absolventi či pedagogové školy Jana Vöröšová a Honza Malík. Tým doplňuje renomovaný světelný designér František Fabián. Na rozvíjení tématu díla se umělecky podílí také spisovatelka Radka Denemarková a dramaturgyně Tereza Krčálová.
V anotaci k představení čteme: „Nikdo neví, kolik příběhů vypráví leknín a kolik lotos. Jejich kořeny jsou pevně ukotveny v mazlavém a zrádném bahně jezera, které chytá živé duše. A skrze jejich ston vyrůstají do krásy, pnou se ke světlu, ke slunci, plny síly a života. Z divokých jezer je přenesly do zahrad. Aby vyprávěly. Aby svým věčným mládím zdobily zahradní jezírka. Být tak plujícím leknínem, vyvstat ze tmy. Mít tělo jako rozkvetlý lotos plný lidských duší pochytaných v té temnotě. Smířit se s opadajícími okvětními lístky, vadnout, ztrácet krásu, chytat se kořenů a zase věřit v jaro...“
Zdroj: Tisková zpráva
TANEC PRAHA
Konstrukt vytvářený kolem Tance Praha (TP) je i dle tohoto článku bohužel plný nesprávných informací, o jejichž původu…Co nás naučilo prosincové setkání o dění v Tanci Praha a divadle PONEC?