Pražskou část Malé inventury navštívilo přes 3 500 diváků, v červnu se festival nového divadla stěhuje do regionů
Devět dní, osmnáct festivalových míst, dvacet pět pečlivě vybraných inscenací, celkově přes šedesát akcí, přes 3 500 diváků a česká představení, která se budou hrát ve světě. Takový byl letošní 23. ročník festivalu nového, tedy současného a nezávislého, divadla Malá inventura 2025, který proběhl v Praze od 20. do 28. února. Letošním hlavním mottem se stalo „podezření” - podezření, že v současném divadle jde o více než pasivní sledování a přijímání. Po jarní pauze se festival stěhuje do regionů - od června do listopadu proběhne v Kuksu, Jičíně, Karlových Varech, Rožnově pod Radhoštěm a celoročně na dalších místech v ČR a zahraničí jako Ozvěny Malé inventury.
Foto: Barbora Meijer
Rozmanitost českého scénického umění a zahraniční spolupráce
„Malá inventura oslavovala rozmanitost českého scénického umění, které u zahraničních hostů festivalu velmi zarezonovalo. Byli znovu překvapení, jak pestrá je nabídka divadla, tance a přidružených žánrů v Praze a kolik nezávislých scén se zde nachází. Díky rostoucí prestiži festivalu a zahraničním bookerům byla navázána například spolupráce s italským festivalem Wonderland v Brescii, kde se v příštím roce představí české projekty. Tento krok potvrzuje, že Malá inventura se stává důležitou platformou nejen pro tuzemskou, ale i mezinárodní divadelní scénu,” říká na úvod Petr Pola, umělecký ředitel a dramaturg festivalu.
Výrazně mladší publikum. Otevírání společenských témat a jejich hravá komunikace
Letošní ročník ukázal, že festival nejen že propojuje divadelní profesionály a podporuje inovativní přístupy, ale otevírá také společenská témata rezonující v Česku i zahraničí. „Uvedené inscenace letos silně reflektovaly současné společenské dění a hravé formy objektového a loutkového divadla. Nejvíce rezonovala témata svobodného projevu, aktivismu a mezigeneračního dialogu. Velkou pozornost si navíc získaly divácké diskuze, které přitáhly oproti minulým ročníkům výrazně mladší publikum. Úspěch měly i panelové debaty o pracovních podmínkách v kultuře, které se zaměřily na dramaturgy, umělecké rezidence i samotný tvůrčí proces,” potvrdila ředitelka festivalu Adriana Světlíková.
Její slova potvrzuje i dramaturgyně Karol Plicková: „Potvrdilo se mi podezření, že nejlepší věcí, kterou můžeme v současné vyhrocené geopolitické situaci udělat, je být spolu. Sdílet strachy, sdílet nejistotu, ale sdílet taky příklady dobré praxe, jak té nejistotě čelit. Utkvělo mi v hlavě heslo, které vyvstalo z jedné z festivalových diskusí: Kultura je řešení! Společně se diskutuje, společně se dýchá, společně se zažívá divadelní tvar – a věci o sebe křísnou a najednou máte velmi konkrétní strategie, s nimiž můžete čelit světu, který se vymkl z kloubů.”
Inscenace dramaturgická rada festivalu vybrala ze 120 přihlášených děl. Program zahrnoval činohru, tanec, objektové a dokumentární divadlo, loutky, multimediální projekty a experimentální formy s důrazem na sociální přesah a zapojení diváků. Divadlo se zde prolínalo například s lekcí jógy, procházkou poslepu, taneční rave party nebo i věštěním z karet. Divadelní program doplnily diskuse, sympozium ART-IN-RES, networkingová setkání, herny pro děti, hudební performance i akce pro divadelní profesionály a profesionálky.
