
Slavnostní večer otevře Slovanský kvartet, dílo Antonína Dvořáka, pro něž se inspiroval lidovou hudbou slovanských národů. Skladba dosáhla již krátce po svém vydání celosvětového věhlasu. Ušlechtilý hudební skvost s výraznou melodikou patří k vrcholným smyčcovým kvartetům skladatele. Stejně energická a emotivní jako Dvořákova hudba bude prý i choreografie Mária Radačovského, v níž autor akcentuje téma ženy. „Každá žena hledá vnitřní rovnováhu, snaží se najít sama sebe, prochází různými životními fázemi a vztahy,“ uvádí choreograf. „Snažil jsem se nahlédnout do ženského světa, jít po emocích, vytvořit a evokovat široké spektrum pocitů a nálad, které jsou ženám vlastní. Ve čtyřech intimních příbězích, které se na jevišti odehrávají, se tedy objeví láska, radost, smutek i hněv.“
Prostřední část večera s názvem Černé zrcadlo vytvořila mladá choreografka Hana Polanská Turečková na stejnojmennou skladbu Vladimíra Sommera. „Hudební dílo mě velmi oslovilo svou existencionální a intelektuální hloubkou,“ říká autorka. „Inspirovaly mě také abstraktní, geometrické práce malíře Vladimíra Houdka, kterým dává umělec metaforické názvy. Výsledkem naší spolupráce jsou jevištní či filmové koláže tance a malby, které hledají definici vztahu mezi jazykem těla a obrazovým ztvárněním. Velkou roli při vzniku Černého zrcadla hrál modernismus,“ dodává. Choreografka zvolila zajímavé výtvarné řešení díla, scéně dominuje velký černobílý symbol kruhu. Stejně jako Radačovský, i Polanská Turečková vytvořila svou novou choreografii přímo pro PKB.
Choreografie Z mého života bezpochyby patří mezi vrcholné a nadčasové kusy jednoho z nejvýznamnějších českých choreografů, zakladatele PKB, Pavla Šmoka. Tématicky se inspiroval hudební předlohou Bedřicha Smetany se stejným názvem. Jedinečná skladba zachycuje běh skladatelova života s jeho radostmi i strastmi, v osobní zpovědi umělce se odráží i hořká pachuť jeho nerovného boje s těžkou chorobou, díky níž ohluchl. „Inspirace jako takové je málo, spíše bych mluvil o tom, co mě nutilo, proč jsem to musel,“ odpovídá Pavel Šmok na otázku, co pro něj bylo před jednatřiceti lety hlavním podnětem pro vytvoření choreografie. „Byl to osud Bedřicha Smetany a jeho nesmírná síla tomu osudu vzdorovat a dál komponovat i ve chvíli, kdy mohl napsat jen několik taktů za den.“ Autorské taneční dílo je nesmírně muzikální a jeho poselství zůstává i dnes zcela aktuálním. Choreografie Z mého života bude působivým vyvrcholením komponovaného večera. Zdroj: PKB
Anonym
A Vy jste měl to štěstí obě premiéry také shlédnout?La Sylphide rozpačitá i roztomilá