Tanečník, choreograf a pedagog Karel Bednář se narodil 9. dubna 1933 v Praze. V roce 1957 absolvoval Pedagogickou fakultu UK, později také taneční pedagogiku na katedře tance HAMU (1965). Jako tanečník působil patnáct let v Armádním uměleckém souboru Víta Nejedlého (1954–1969). Ztvárnil zde mnoho rolí, jmenujme například Chlapce a Sochy opičáka v Opičákovi (1963), Hanse v Hypnotizérovi (1963), Vypravěče ve Zrání (1965), Muže v Letní sonátě (1965), Šerifa ve Šťastné sedmě (1968) či Rytíře ve Hrách s maskami (1968).
V 70. letech se zaměřil především na spolupráci s činohrou. Byl pohybovým poradcem a choreografem téměř ve všech divadlech v republice, například v Národním divadle v Praze spolupracoval s režiséry M. Macháčkem (Jindřich V., 1971; Náměstíčko, 1978), I. Rajmontem (Milenci z kiosku, 1975), J. Pleskotem (Soud lásky, 1976) a L. Vajdičkou (Úklady a láska, 1982); v Divadle na Vinohradech s F. Štěpánkem (Jak mordovali Ardena, 1969; Malá Kateřina, 1969; Purpurový prach, 1970; Hadrián VII., 1970; Mnoho povyku pro nic, 1971; Maryša, 1972; Strakonický dudák, 1973), se S. Remundou (Odložené sny, 1969; Starý bručoun Todero, 1972) s J. Dalíkem (Zlatý kočár, 1972; Hodinář z Cordóby, 1974; Král Krysař, 1974) a další.
Působil také pedagogicky, vyučoval pohybovou výchovu na DAMU (1966–1989, 1983 se stal docentem, 1985 proděkanem).
Hana Polanská
Zuzko,tvoje pocity a odpor k tomu, co se s tancem děje od 90.let jsou naprosto pochopitelné. Tohle napsal jeden z…
„Ne-taneční“ tituly v repertoáru Spitfire Company