Výchozím bodem představení je pandemická situace, ve které se nacházíme a ve které má smrt více než jeden fatální význam. Pandemie nás uvrhla do „společenské smrti“, mění naše návyky a uzurpuje si téměř všechnu naši pozornost. Představení As Long as We Dance je svého druhu vzpourou, a to především těch, co jsou, nebo byly v nejsložitější situaci, tedy žen – matek. Je ale také, a to především oslavou tance jako takového.
„Renatu jsem pozval, aby nastartovala naší taneční řadu, protože již delší dobu pozoruji její práci a baví mě její schopnost precizní promyšlené choreografie, nekompromisní kritičnosti a výjimečný smysl pro humor,” říká dramaturg inscenace a umělecký ředitel Studia Hrdinů Jan Horák. Pro své uvažování o současném světě čerpá Piotrowska-Auffret inspiraci z intimních zážitků (reálných či fiktivních), které jsou zakořeněné v určitém společenském kontextu. Předmětem jejího zájmu je zvrácenost, kterou nachází ve vztahu mezi historickou a současnou politikou těla, mezi veřejným a soukromým, mezi textem a pohybem.
Zdroj: Studio Hrdinů
Josef Herman
Milé dámy,papír, net, podcast, blog a cokoli dalšího si vymyslíte, to jsou přece jen média sloužící komunikaci v té…
Přestat se zdržovat nesmysly aneb Co s kritikou v éře nových médií