Premiéra inscenace FAiTH v divadle Ponec
zprávy
FAiTH pojednává „o ztrátě víry v umění, jež nahradilo život, o nemožnosti přestat a nemožnosti zůstat. O kráse rozkladu, násilí drilu, o nesnesitelné přítomnosti a minulosti, jež nás vždy dožene. Co to znamená, když je člověk oddaný nějaké vyšší neuchopitelné entitě, když je umělec oddaný umění natolik, že se stává jeho smyslem, jeho vírou, jeho náboženstvím. Můžete někomu vzít víru? Co když ztratíte víru v umění? Prozřete do oslepující prázdnoty, do šedivé plytké reality.“
FAiTH je na jedné straně inspirované skutečným příběhem úspěšné primabaleríny Taťány Juřicové, jež ukončila svůj život skokem z okna, na druhé straně představuje osobní výpověď hlavní protagonistky a režisérky Miřenky Čechové a její zkušenost s baletem v období jejího dospívání. Miřenka Čechová o inscenaci říká: „Celé představení je o propasti, melancholii, o momentu ztráty. Inspiračním zdrojem pro mě byl dokumentární příběh primabaleríny Národního divadla Taťány Juřicové, která spáchala sebevraždu a která mě učila na pražské Konzervatoři, když jsem procházela kritickým obdobím dospívání. Její příběh a osud ve mně pořád rezonují a paralely, jež protínají oba naše životy mě děsí. Z momentu poznání, hluboké osobní krize a koloběhu přírody, v níž smrt je jen pouhá součást, vychází tohle představení.“
Tuto atmosféru vystihuje i zvolená hudba skupiny Bohren, jež bývá označována jako fúze pomalého, zádumčivého doom metalu a atmosférického lounge či dark jazzu, ovlivněného ambientem. Kapela, jež živě doprovázela speciální uvedení FAiTH v rámci festivalu Spectaculare, se již 20 let pohybuje mimo všechny žánrové škatulky i trendy.
Pro novou inscenaci si držitelka významných cen The Herald Angel Award Fringe festival Edinburgh a The best of Dance by the Washington post přizvala neméně významnou kolegyni Andreu Miltnerovou. Britská tanečnice a choreografka českého původu, která žije trvale v Praze, se už řadu let koncentruje na barokní tanec a jeho kreativní fúzi s dalšími tanečními technikami. Její poslední experimentální sólové představení Tanec magnetické balerínky bylo vybráno jako priority performance na prestižní evropský festival Aerowaves 2013. Odkazy: www.tantehorse.cz www.divadloponec.cz Zdroj: divadlo Ponec
Diskuze
Přidat komentářNEJČTENĚJŠÍ
-
Zemřel Milan Sládek, průkopník slovenské pantomimy
zprávy -
Šeherezáda se na prkna Národního divadla vrací po padesáti letech, tentokrát v podání Maura Bigonzettiho
zprávy -
Scales - Taneční performance, která zkoumá propojení člověka a technologií
zprávy -
Pátá kapitola Emergency Dances trvala pět hodin. Dlouhé přestávky utlumily zájem, otevřenost i pozornost diváků
recenze -
Padesátka tanečníků burcuje bratislavskou scénu v nové inscenaci Bolero
recenze
POSLEDNÍ KOMENTÁŘE
před 3 dny
Petr K.
To je dost trapný pokus otočit co jsem napsal přesně naruby. Realita je, že svět je přeplněn zajímavým obsahem a kdo se…Pokus o introspekci, který v performanci Pěny ztrácí směr
před 3 dny
Roman Zotov-Mikshin
Jojo… znáte ten vtip?Starý včelař umírá a všichni blízcí jsou kolem něho a ptají se: ty jsi tak starý a moudrý, řekni…
Pokus o introspekci, který v performanci Pěny ztrácí směr
před 3 dny
Petr K.
On tenhle pohled na kritiku občas bývá prezentován jako konec umělecké kritiky, protože krom jiného znamená, že recenze…Pokus o introspekci, který v performanci Pěny ztrácí směr
před 4 dny
Roman Zotov-Mikshin
Preference, vkus recenzenta tím pádem přináší obrovské omezení samotné kritice - dekódování umění probíhá jen skrze…Pokus o introspekci, který v performanci Pěny ztrácí směr
před 4 dny
Petr K.
Mně tahle debata přišla jako naprosto prototypická vzhledem k situaci na české současné scéně. Vzhledem k ohlasu, který…Pokus o introspekci, který v performanci Pěny ztrácí směr
před 4 dny
Roman Zotov-Mikshin
Proč z kritiky nikdy nelze vypárat priority a preference kritika? Souhlasím, že by neměli v kritice prosakovat, ale…Pokus o introspekci, který v performanci Pěny ztrácí směr
Roman Zotov-Mikshin
Znova si nerozumíme. Já jsem odpovídal na poslední větu z Vaší předchozí odpovědi. “Není to celé naprosto zbytečná…Pokus o introspekci, který v performanci Pěny ztrácí směr