Choreograf Martin Dvořák v novém díle pracuje s Janáčkovu Sinfoniettou, která vznikla v roce 1926 původně pro Všesokolský slet a jako oslava Brna i samostatného Československa. Po Jiřím Kyliánovi, Pavlu Šmokovi či Petru Zuskovi se tak Janáčkova partitura stává podkladem pro další taneční zpracování, tentokrát v intencích současného a moderního tance.
Inscenace je koncipována jako taneční obraz dnešní společnosti. Dvořák v ní hledá paralelu mezi Janáčkovou hudební katarzí a aktuální společenskou situací. Šestice tanečníků se v komorním nastavení pro stovku diváků pokusí skrze pohyb a empatii navázat dialog s publikem v syrovém prostředí historických vodojemů. „Janáčkova hudba zde stojí jako protipól k současnému chaosu a bezohlednosti. Cestou z rozpolcené doby je otevření se vlastní citlivosti a umění,“ uvádí ke koncepci díla Martin Dvořák.
