Stopy v písku – setkání s Petrem Weiglem na AMU

Stopy v písku – setkání s Petrem Weiglem na AMU

Stopy v písku – setkání s Petrem Weiglem na AMU

Na pražské AMU pokračuje cyklus besed a setkávání Stopy v písku, v jehož rámci mají účastníci možnost setkat se či zavzpomínat na výrazné osobnosti spojené s českým tanečním uměním. Poslední letoší beseda se uskuteční 17. prosince a hostem bude Petr Weigl, režisér, libretista, dramaturg, emeritní pedagog FAMU v Praze a zakladatel žánru hudební tvorby ve filmu a televizi. Setkání se uskuteční v 17:30 hod. ve velké studovně knihovny HAMU, Malostranské nám. 13, Praha 1. Cyklus Stopy v písku organizuje již druhým rokem Kyliánovo taneční centrum a knihovna v Praze.
Významný český filmový, televizní a divadelní režisér, dramaturg a libretista, autor četných adaptací oper a baletů, ale také meditativních a hraných filmů s výraznou přítomností hudby jako stylotvorného prvku Petr Weigl patří k zakladatelům a světovým umělcům tohoto žánru.
Narodil se v Brně 16. března 1939. Absolvoval pražskou FAMU, obor produkce. V letech 1961–1976 působil jako dramaturg baletu Národního divadla v Praze, 1976–91 byl jeho čestným uměleckým šéfem. Stál za mnoha významnými baletními inscenacemi té doby. Jedním z neúspěšnějších počinů bylo bezesporu uvedení Prokofjevova Romea a Julie z roku 1970, na kterém spolupracoval s choreografem Miroslavem Kůrou a scénografem Josefem Svobodou. Inscenace byla v témže roce i zfilmována.
Vedle Národního divadla v Praze spoluvytvářel baletní inscenace také v Paříži a Mnichově. Velkým úspěchem byla jeho inscenace Straussovy opery Salome v berlínské Deutsche Oper. Dokumentárně byl Petr Weigl zachycen v několika filmech pro německou televizi ze 70. a 80. let. Dva z nich režíroval Jan Špáta – dokumenty o realizaci filmů Utrpení sv. Sebastiána a Olověná noc, oba pro ARD. Z roku 1988 pak pochází film o realizaci Marie Stuartovny, vytvořený Alenou Bechtoldovou pro ZDF. V počátku 90. let o něm natočil GEN Zdeněk Troška.
Petr Weigl je zejména filmovým režisérem. Za více než pětatřicet tvůrčích let vytvořil řadu kratších a celovečerních filmů pro Československou a Slovenskou televizi, ale také pro německé veřejnoprávní kanály ARD a ZDF a pro britskou BBC a Channel Four. Svým dílem se propracoval k řadě ocenění. Dvakrát obdržel cenu festivalu Prix Italia (1969 za film Bludiště moci a 1972 za Romea a Julii). Dvakrát byl nominován do finále ceny EMMY v USA (1983 za zfilmování Brittenovy opery Turn of the Screw a 1986 za hudebně-meditativní dílo Noc z olova).
Svým dílem zařadil se mezi nejvýznamnější a nejinspirativnější tvůrce hudebních filmů. Jeho jméno znají diváci zejména v Německu, ale také ve Velké Británii a dalších zemích. Své obdivovatele má i mezi českým a slovenským publikem. Pracoval s řadou špičkových interpretačních i hereckých osobností – mimo jiné s tanečníky Paolo Bortoluzzim a Lubomírem Kafkou, s choreografem Mauricem Béjartem, s pěvci Peterem Dvorským a Brigittou Fassbaender, s dirigenty Liborem Peškem, Giuseppem Sinopolim, Mstislavem Rostropovičem, s herci Michaelem Biehnem, Magdou Vašáryovou, Janem Třískou, Nicolasem Clayem či Francem Cittim.
Petr Weigl není jen mimořádný umělec, ale svou tvorbou zosobňuje epochu, kdy se natáčely velké operní filmy, na které se už nyní nedostávají prostředky. V jeho osobě lze tedy nahlédnout do minulých třech desetiletích, kdy veřejnoprávní televize na obou stranách rozdělené Evropy měly ctižádost vytvářet umělecky výrazné a finančně náročné projekty pro určitý typ publika, se špičkovými světovými umělci. Zdroj: HAMU

Témata článku

Tanec