
Vítězstvím české polky nad rakouským valčíkem začíná autorský počin režiséra Pavla Kheka, dramaturgů Věry Maškové a Jiřího Janků, muzikanta Jiřího Janoucha a choreografa Martina Šimka. Tvůrci si kladli za cíl podat sugestivní obraz o posledních sto letech naší historie.
„Přemýšleli jsme nad tím, jakým stylem nejlépe vyjádřit uplynulé století samostatné české, resp. československé existence, a tohle nám přišlo jako dobré řešení: prostřednictvím pohybových a obrazových metafor zmapovat naši moderní historii, která je nesmírně dramatická. Beze slov, jen za pomoci tance, scénických obrazů a případně i autentických dobových nahrávek,“ uvedl jeden ze spoluautorů Jiří Janků a pokračoval: „Vytyčili jsme si optimistické vyznění. V současné době, kdy ze všech stran slýcháme, že jsme jen malý národ, kterému se nepovedlo to a ono, je důležité upozornit, že i my máme být na co hrdí, že na tom vlastně nejsme vůbec špatně a že máme i mnoho hrdinů, kteří toho pro lid mnoho udělali.“
Inscenací prochází šestnáct postav - osm žen a osm mužů, z nichž každá ztvárňuje určitý prototyp člověka v české společnosti. Po celou dobu si postavy zachovávají svojí charakterovou danost, která se během střídání časových období nemění. Je zde přítomný umělec, intelektuálka, člověk, co je za všech okolností a režimů vítězný, voják, příživník ... „Stylizace je v tomto případě nutná, protože je nemožné zachytit ve dvou hodinách celistvě dějiny našeho národa. Tančírna je spíše vyjádřením příběhu skrze pohyb, paralelou k pohybu dějin,“ vysvětlil choreograf Martin Šimek. „Je to ideální způsob, jak projít divné století české historie se všemi jejími sinusoidami,“ uzavřel režisér inscenace Pavel Khek.
Zdroj: Městská divadla pražská
Josef Herman
Milé dámy,papír, net, podcast, blog a cokoli dalšího si vymyslíte, to jsou přece jen média sloužící komunikaci v té…
Přestat se zdržovat nesmysly aneb Co s kritikou v éře nových médií