Tanec na 29. Divadelní Floře jako akt vzdoru, dialog i proces sblížení
Mezinárodní festival Divadelní Flora se v Olomouci uskuteční od 15. do 24. května. Letos se nese v duchu motta „Solidarita“ a do popředí staví současný tanec i pohybové divadlo. Během deseti dnů nabídne přes šedesát událostí, přičemž právě taneční program tvoří jeden z hlavních pilířů celého festivalu. V Olomouci se poprvé v tuzemské premiéře představí umělci a umělkyně z Libanonu, Velké Británie či Rakouska.
Dance is not for us. Omar Rajeh. Foto Giuseppe Follacchio.
Taneční linie festivalu odráží letošní leitmotiv skrze osudy umělců, pro něž je pohyb prostředkem revolty i vyjádřením kolektivní paměti. Jedním z nejvýznamnějších hostů bude libanonský tvůrce Omar Rajeh s performance Dance Is Not for Us. Libanonský tvůrce se v ní ohlíží za historií svého rodného města deklasovaného politickými převraty a znovu se obrozujícího díky nepoddajnosti a vitalitě jeho obyvatel. V duchu leitmotivu Solidarita není Rajehův pomyslný návrat do Bejrútu nostalgickou rekapitulací, ale příslibem naděje, rozvinutým v symbolickém finálním aktu inscenace.
Protagonista subtilního díla, do kterého se vedle osobní historie obtiskla také kolektivní paměť jedinečného místa, a jeden z nejrespektovanějších choreografů a tanečníků arabského světa, jenž se vůbec poprvé představí v České republice, o své profesní volbě prohlásil: „Může se zdát zvláštní, že jsem si vybral tanec jako obor v zemi, která se právě vzpamatovávala z občanské války, destrukce, smrti a ztráty. V té době se mi však právě on jevil jako nejrevolučnější, nejprovokativnější a nejvíc konfrontační médium. Věřil jsem, že skrze něj lze prolomit tabu minulosti i budoucnosti.“
Tanec si – jako prostředek sebevyjádření – zvolil již v útlém dětství i Adam Russell-Jones. Jeho syrový příspěvek k mottu 29DF – nespoutaná jevištní extáze Release the Hounds – je inspirován vyčerpávajícími tanečními maratony z časů Velké hospodářské krize. Russell-Jones v něm přetavil letitou negativní zkušenost s nadprodukcí a permanentním enormním tlakem na svůj výkon sólisty elitních baletních souborů v radikální gesto – abstraktní zobrazení tance jako jediného prostředku, jenž umožňuje únik před skutečností i její „přežití“. Britský, v Německu působící umělec formou otevřené fyzické básně vyjevuje „spektákl muže, jenž nemůže přestat tančit“, a prozkoumává, co znamená zůstat na parketu osamocen. Stejně jako v případě Omara Rajeha je i Russell-Jonesova festivalová prezentace premiérovým tuzemským vystoupením této vycházející hvězdy světové taneční scény.
Zatímco Adam Russell-Jones (podobně jako například Lucia Kotikova) reprezentují výrazné tváře nastupující generace současného divadla, jejichž objevování a představování patří k emblematickým rysům Divadelní Flory, Rakušanka Doris Uhlich je dlouhodobě bezesporu jednou z nejdiskutovanějších person evropského tance.
Nekompromisní choreografka a performerka na Floru přijede po třech letech – tentokrát v duetu s bývalou primabalerínou vídeňské Státní opery Susanne Kirnbauer. Performance Come Back Again pojednává o odvaze čelit vlastní tělesné biografii a vydat se i v pokročilém věku po neznámých stezkách. Kirnbauer – žijící legenda rakouského baletu – spolu s Uhlich prozkoumává, kam se její energie může nasměrovat ve chvíli, kdy již není fyzicky schopna předvádět dokonale přesné baletní kroky. S respektem vedený, inspirativní dialog výlučných žen s rozličnými uměleckými zkušenostmi i backgroundem – v době, kdy se společnost kolem nich tříští a rozděluje – zařadily do svého programu renomované taneční přehlídky. Jeho uvedení na 29DF navazuje na loňské festivalové představení M/Others choreografky Eszter Salamon a její matky – taneční pedagožky Erzsébet Gyarmati. Flora tak programově pokračuje v akcentaci problematiky mezigeneračního soužití a opět vzdává hold životní zkušenosti a zralosti.
Na bázi tvůrčí symbiózy vznikl rovněž originální počin režisérky Petry Tejnorové a tanečnice Terezy Ondrové GEO. Jejich společná „bio-geo-choreografie“ odhaluje vrstvy „tělesné paměti“ a identity spjaté s prostorem, v němž Ondrová dvě dekády působila. Unikátní a upřímnou introspekci, autenticky pulzující v nezvyklém rámci biografie-historie-geologie, na festivalu ozvláštní její „komunikace“ s interiérem Centralu – sálu olomouckého Muzea umění.
„Každý rok se snažíme prostřednictvím umělecky naléhavých výpovědí i výrazných tvůrčích gest komentovat realitu, v níž žijeme, a upozorňovat na palčivé problémy, které je třeba vnímat a s empatií řešit. Nechceme být hodnotově indiferentní divadelní přehlídkou. Po mottech Jinakost, Volnost a Rovnost proto i letos, v rámci kontinuální dramaturgické linky vinoucí se napříč posledními ročníky Flory, zastřešujeme její program snadno zapamatovatelným apelativním leitmotivem. Přejeme si, aby byla 29. Divadelní Flora oslavou solidarity, a chceme, aby její étos prostupoval většinou festivalových událostí, které skrze individuální i kolektivní lidskou zkušenost vyjádří respekt a podporu všem, kdo byli a jsou, v rozporu s principem solidárnosti, marginalizováni, diskriminováni, zneužíváni či umlčováni,“ komentuje dramaturgické intence 29DF její ředitel Petr Nerušil a zve do Olomouce: „Divákům zprostředkujeme silné příběhy mnoha reálných, současných i historických, hrdinů a hrdinek, jejichž osud poznamenaly a poznamenávají ideologie a dějinné milníky ovlivňující životy lidí od střední Evropy po Blízký východ. Těšíme se na divadelní reflexi rozmanitých sociálních i kulturních fenoménů formujících náš svět i sféru umění. A s respektem k jeho osobnosti věnujeme letošní festival s ročníkovým mottem Solidarita památce dramatika, disidenta a prezidenta Václava Havla.“
Kromě hlavních produkcí nabídne Flora také diskusní program FloraLab pro studenty uměleckých oborů z celé Evropy, čímž upevňuje svou roli platformy pro kritickou reflexi a setkávání napříč kulturami.
Zdroj: Divadelní Flóra
