Festival Tanec Praha 2014 pokračuje v Praze po premiéře Spitfire Company večerem Evropské taneční laboratoře 1, a to v úterý a ve středu v Divadle Alfred ve dvoře od 19.00 hodin. Podrobnosti dle Tance Praha: JINX 103 - Cie József Trefeli Duet brilantních tanečníků je setkáním dvou zástupců maďarské diaspory – jeden pochází z Austrálie a druhý se narodil v Rusku. Oba protagonisté se vracejí ke společným kulturním kořenům, s nimiž se seznamovali na opačných koncích světa. Folklorní ambient choreografie je prostoupen aktuálním citem pro rytmus, kombinuje body percussion se současným tancem a vytváří sofistikovanou performance, která uchovává podstatu dávných rituálů. Jde v ní o sdílení, o společnou energii a dech, o univerzální slovník těla a pohybu. Jakkoli je tanec Józsefa Trefeliho a Gábora Vargy mužsky dynamický, nemá aspekty boje. Je hledáním paralel, simultánnosti, kontinuity, cesty kudy jít společně dál. V mnoha kulturách existuje slovo, kterým se reaguje na situaci, když dva lidé řeknou náhodou něco současně. V angličtině je to „jinx“ a maďarštině „103“. „Prostor, ve kterém nás diváci vidí v detailu a ze všech možných úhlů.“ Tak Jozsef Trefeli a Gabor Varga popisují své provizorní pódium. Publikum je obklopuje po všech stranách čtverce, ve kterém tito dva tančí svůj tanec úderných (po)skoků a impresionistického vrtění. Oba jsou potomky maďarské diaspory, show prolínají odkazy na kulturní kořeny (...). Vše je však nahlédnuto současnou optikou, která dává vyniknout žánru současného tance.“ (PARIS Time Out, 30. 7. 2013) Bruit de couloir - Clément Dazin Sólo francouzského tanečníka a žongléra je inspirováno fenoménem NDE – Near Death Experience neboli zážitkem blízké smrti. Se smrtí však choreografie nemá společného nic. Jejím obsahem a tématem je život. Abstraktním a poetickým způsobem nabízí intimní a hluboké zamyšlení nad smyslem života, jeho univerzálními hodnotami. Prostředky současného tance, hip hopu a jedinečné žonglérské ekvilibristiky evokuje Dazin jednotlivá stádia života a navozuje emocionální stavy prostřednictvím těla, pohybu a žonglérským vířením míčků. Míčky jsou zároveň objekty manipulace i katalyzátory pohybu. Autor a interpret problematizuje vnímání času technikou slow motion, repeticemi i tryskovým zrychlováním pohybu. Objevuje souvislosti a buduje vztahy mezi tanečními a žonglérskými technikami tak, aby žonglování nebylo chápáno jen jako prezentační technika, ale umělecký, významotvorný nástroj. (...) Clément Dazin si pohrává s vnímáním časoprostoru. (...) Fyzický zážitek, který nabudí vaše smysly a odhalí jim i ty nejsubtilnější emoční proměny na jevišti (...). Metaforická chodba, kterou protéká nezadržitelná energie. Nestálá kolísající energie, jejíž momentální síla závisí na období života, ke kterému se vztahuje. (…) Clément Dazin utkal choreografii z výpovědí lidí, kteří zažili stav na hranici života a smrti, takzvaný prožitek blízké smrti. (…) Čas se zakřivil, zpřetrhal všechna dosavadní pouta a ukolébal nás ve snovém vesmíru. (...) (Veneranda Paladino 16/11/13, Dernières Nouvelles d’Alsace)