Triptych bpm v podání Baletu Národního divadla

bpm – Bill. Foto Serghei Gherciu.

Beats per minute (bpm) znamená počet úderů za minutu – v rytmu hudby, v pohybu nebo při tlukotu lidského srdce. Všechny významy se spojují v novém programu, který uvádí dílo Bill izraelského tvůrčího týmu Sharon Eyal a Gai Behar a dvě světové premiéry, choreografii Artza Eyala Dadona, rovněž tvůrce z Izraele, a Bohemian Gravity českého choreografa a kreativního producenta s nigerijskými kořeny Yemiho A.D. Na jevišti Národního divadla bude inscenace poprvé uvedena 31. března 2022.

Eyal Dadon (1989) je vycházející hvězdou současného izraelského tance, jako tanečník se etabloval v souborech Kamea Dance Company, a především Kibbutz Contemporary Dance Company, kde začal záhy choreograficky tvořit. Aktuálně je uměleckým šéfem vlastního souboru Sol Dance Company, s nímž vystupuje po celém světě, a současně autorem řady originálních děl pro soubory jako moskevské Divadlo Stanislavského a Němiroviče-Dančenka, italské Aterballetto či Gärtnerplatz Staatstheater v Mnichově.

V Praze vytvořil dílo Artza, k němuž rovněž složil hudební doprovod. Výkřik artza v hebrejštině znamená zhruba totéž, co český povel lehni, který se používá při psím výcviku. Autor se obrací k vnitřnímu zvířeti, které si každý neseme v sobě a neustále krotíme ve snaze nalézt rovnováhu mezi naplňováním společenských konvencí a potřebou volnosti.

„Nemohu divákovi říct, co má cítit, ale rád bych, aby přemýšlel a hledal své vlastní významy a odpovědi na otázky. Nakolik nás společnost svými pravidly drží v metaforické kleci, nakolik se jí dobrovolně podvolujeme, proč něco takového děláme a jak věrní sami sobě ve skutečnosti jsme,“ dodává Dadon.

Yemi A.D. (1981) své choreografie dosud vytvářel především na poli světového šoubyznysu, jak tomu bylo například při dlouhodobé spolupráci s uznávaným americkým rapperem Kanyem Westem na jeho mezinárodních turné a předávání cen MTV, při spolupráci s americkou televizní stanicí CBS nebo celosvětové kampani pro Apple. V Národním divadle a na výsostně divadelním typu scény jde tedy jeho debut, který považuje za významný milník ve své tvorbě.

S Baletem ND uvádí Yemi A.D. světovou premiéru svého nového díla Bohemian Gravity s podtitulem Searching for Freedom. Hudbu vytvořil NobodyListen a kostýmy módní návrhářka Liběna Rochová. Tomáš „Tommy“ Pražák ručí za akrobatickou průpravu tanečníků a v Londýně žijící oceňovaná fotografka Eliška Sky se ujala scénografie.

Inscenace Bohemian Gravity chce zapůsobit na emoce diváků. Přívlastek bohemian zde bude prezentovat svobodomyslnost a touhu po volném a ničím neomezeném pohybu, gravity pak opozitum, v němž lze na jednu stranu spatřovat limit, který nám v rozletu brání a nutí nás držet se vlastních kořenů, na druhou stranu právě díky gravitaci si potřebu „vzlétnout“ uvědomujeme a prahneme po ní. Další paralelu představuje druhý možný výklad anglického slova bohemian, který v překladu může vyjadřovat také cosi českého.

„Velmi rád propojuji nejrůznější taneční styly, nevnímám interpreta jako nepopsaný list papíru, chci vědomě vycházet z jeho zkušeností, znalostí a prožitků. Někdy se spolehnout na známé vzorce, jindy je rozbourat,“ říká Yemi A.D.

Sharon Eyal (1971) je světovou hvězdou současného tance. Kariéru započala jako tanečnice a následně rovněž choreografka a pomocná umělecká ředitelka Batsheva Dance Company. V roce 20013 založila spolu se svým partnerem Gaiem Beharem soubor L-E-V Dance Company, s nímž s úspěchem hostuje po celém světě, tuzemští diváci její dílo mohli vidět i v rámci festivalu Tanec Praha v roce 2019. Je držitelkou několika prestižních cen jako Fedora – Van Cleef & Arpels Prize nebo Landau Prize. Její choreografie uvádí věhlasné soubory včetně Nederlands Dans Theater, Opéra de Paris nebo Staastoper Berlin.

Balet ND uvede její ve světě etablovanou choreografii Bill z roku 2015. Toto dílo v sobě nese jasný choreografčin rukopis – techno hudbu dvorního skladatele Oriho Lichtika, přiléhavé celotrikoty odhalující každý sval tanečníkova těla, minimalistický, syrový pohybový slovník i zvláštně absurdní atmosféru. Hlavním motivem díla je role jedince ve společnosti, což posilují repetitivně, na první pohled unisono prováděné pohybové sekvence, jednotné kostýmy i líčení. O to silněji poté rezonují větší i menší výkyvy proti zdánlivému normálu.

„Miluju unisono, které je ale trochu pokřivené. Stejní lidé, stejný pohyb, stejné načasování, ale přesto jiné,“ doplňuje k tomu choreografka.

Zdroj: Balet ND