Uhozené květinou, nová inscenace režisérky Petry Tejnorové ve Studiu ALTA
Nejnovější autorský projekt režisérky Petry Tejnorové představí v holešovickém Studiu ALTA tři ženy: tancující herečku Vandu Hybnerovou a hrající tanečnice Lucii Kašiarovou (Tanečnice roku 2012) a Terezu Ondrovou (Tanečnice roku 2010). Premiéra se uskuteční 11. a 12. září 2015 ve Studiu ALTA. Lucia Kašiarová a Vanda Hybnerová spolu již vytvořily „nebeskou clownesku“ ANGEL-y. V novém projektu Uhozené květinou se obě potkávají i s dalšími spolupracovníky. S hudebníkem Jiřím Konvalinkou, který je členem kapely Vložte kočku, která získala v roce 2013 cenu Anděl, a s tanečníkem a choreografem Jarem Viňarským, který je držitelem New Yorské prestižní ceny Bessie Awards - v tanečním světě přirovnávané k filmovým Oscarům.Inscenace Uhozené květinou vznikla formou kolektivní tvorby. Na autorství se tedy podílel celý tvůrčí tým pod vedením režisérky Petry Tejnorové. Proces zkoušení je založen na osobním přístupu těchto tvůrců, střídají se ve vnášení nápadů, improvizují, hrají hry a experimentují s příběhy a tématy.
„Když jsem byla přizvaná k nově připravovanému projektu v ALTĚ, tématem prvních úvah se stal příběh návrhářky Petry von Kantové ze hry Hořké slzy Petry von Kantové od R. W. Fassbindera. Skrze improvizace v průběhu procesu zkoušení jsme však opustili původní záměr, oprostili se od obrazu žen podle Fassbindera, a dali tak vzniknout inscenaci o tématech tří konkrétních žen, která úzce souvisí s jejich osobním názorem, životem a zkušenostmi, avšak s potřebnou nadsázkou..." říká o projektu režisérka Petra Tejnorová.
Název inscenace vychází z jednoho známého idiomu o ženách. Idiomy jsou slovní spojení, která nelze pochopit pouhým překladem jednotlivých slov, ani jejich rozborem. Idiomům se někdy podobají metafory. „Podtitulem inscenace jsou pak jména tří žen: Vanda, Lucia a ona. Lucia, Tereza a ona. Tereza, Vanda a ona. Vztah tří rozdílných a zároveň v něčem podobných žen je tématem jedné odysey, která je cestou do složité ženské psyché nahlížené s velkou dávkou ironie, nadsázky a humoru. Představte si mozek jako kouli z drátů, kde je všechno propojeno se vším. Láska, závislost, móda, individualita, alkohol, vztahy a další. Je to jako internetová superdálnice, kterou pohání energie nazývaná emoce. Pokud vezmete událost a spojíte si ji s emocí, vpálí se vám do mozku a pamatujete si ji navždy. Ženy znepokojené, tragické, trapné, rozhozené, někdy bezmocné a zbytečně neklidné, hořké, rozechvěle křehké, dost často však zkreslené,“ dodávají tvůrci.
Zdroj: Studio ALTA
Marcela Martiníková-Krobová
Pane Bartoši,dvacet let jsem žila umělecký život s Jaroslavem Slavickým. Od rána do večera na baletním sále, večer…
Zlatá Praha – Smutný obraz českého tance