Ultima Vez se vrací do Archy
zprávy
Ke vzniku Radical Wrong a práci s mladými performery Vandekeybus doplňuje: „Když pracujete s mladými lidmi a děláte představení pro jejich vrstevníky, musíte jím dát šanci se vyjádřit. Mladí lidé se vymezují vůči autoritám, a pokud jsem chtěl, aby představení věřili, nemohl jsem je v ničem omezovat. Je to jejich představení, a díky tomu mu dávají obrovskou energii. Dával jsem jim režijní instrukce, ale zároveň jsem jim řekl: to vše můžete použít proti mně. Hrál jsem roli člověka, který je příliš starý na to, aby ho vzali mezi sebe, k čemuž jsem se musel trochu nutit, protože se mentálně cítím pořád mladý,“ uzavírá Vandekeybus.
Ačkoli je představení určeno zejména mladým divákům a Archa v této souvislosti nabízí studentům omezený počet výrazně zvýhodněných vstupenek, RADICAL WRONG rezonuje i s diváky starších generací. Vandekeybus, který vždy mistrovsky pracuje autorskou hudbu, zařadil do představení skladby Public Image Limited nebo Beastie Boys – legendárních kapel osmdesátých let.
Wim Vandekeybus - (*1963, Lierre) belgický režisér, choreograf, tanečník, fotograf a vedoucí věhlasného souboru Ultima Vez. Vandekeybus založil soubor Ultima Vez v roce 1986 během pobytu ve Španělsku. Na mezinárodní scénu vstoupil s představením What the Body Does Not Remember. Vandekeybusova tvorba je charakteristická radikálním pohybovým divadlem, jehož hnacím motorem je konflikt, síla, instinkt, „imaginární katastrofa“ a rozpor mezi přitažlivostí a odtažitostí. Vandekeybus mistrovsky používá text i autorskou hudbu. Pro Ultimu Vez skládali avantgardní hudebníci jako například David Byrne, Marc Ribot, Charo Calvo, Eavesdropper nebo David Eugene Edwards ze 16 Horse Power či skupina Woven Hand.
Ultima Vez se českým divákům poprvé představila v Divadle Archa v roce 1995 projektem Mountains Made of Barking. Od té doby mají diváci Archy možnost sledovat tvorbu jednoho nejvýznamnějších světových choreografů pravidelně. Z tvorby Wima Vendekeybuse Archa dosud uvedla What the Body Does Not Remember (1997), In Spite of Wishing and Wanting (2000), Scratching the Inner Fields (2002), Blush (2003), Spiegel (2006), nieuwZwart (2009) a Monkey Sandwich (2010). Zdroj: Divadlo Archa Foto: Pieter-Jan De Pue
Diskuze
Přidat komentářNEJČTENĚJŠÍ
-
Co nás naučilo prosincové setkání o dění v Tanci Praha a divadle PONEC?
úhel pohledu -
Spitfire Company, Temporary Collective a tYhle: Proč odcházíme z divadla PONEC?
rozhovory -
Labutí jezero – Čím víc motivů, tím víc nezdarů
kritiky -
Patří těhotenství na jeviště? Martina Hajdyla Lacová přináší časově limitovanou taneční performanci Bodies in Progress
zprávy -
In memoriam Zdenky Kratochvílové
osobnosti
POSLEDNÍ KOMENTÁŘE
před 34 dny
Kata Zagorski
Akému tancu Star Dance službu dělá či nedělá? Súčasnému? Tomu pravému? Umeleckému? No ja len, že tanec nie je nejaký……když kýč tančí
před 36 dny
Filip Staněk
Ahoj Klári,také děkuji za reakci. Reagoval jsem jen na tvrzení, že pořad prokazuje tanci dobrou službu, myslím si…
…když kýč tančí
před 37 dny
Klára Huvarová
Filipe, děkuji Ti za reakci! Jsem ráda, že tě můj příspěvek dovedl k zamyšlení a že o roli StarDance můžeme dál……když kýč tančí
před 38 dny
Bohuslav Tržil
Dovolte mi prosím vyslovit obdiv všem realizátorům v ND Brno.Měl jsem možnost vidět nastudování BAJADÉRY.
VELKÉ DÍKY…
Bajadéra – Krize baletu v roce 2019
před 52 dny
Monika Diatta Rebcová
děkuji panu Prokešovi za doplnění významných údajů.MONIKA
Alvin Ailey – „Snažím se oslavovat úspěchy člověka – krásu hudby, tvarů, formy, barvy, světla, textury.“
před 54 dny
Marketa
Taneční drama ŽELARY se jeví jako jedno z úspěšných představení,které nastudovalo Moravské divadlo Olomouc, aspirantem…Želary jako taneční drama
TANEC PRAHA
Konstrukt vytvářený kolem Tance Praha (TP) je i dle tohoto článku bohužel plný nesprávných informací, o jejichž původu…Co nás naučilo prosincové setkání o dění v Tanci Praha a divadle PONEC?