
Ke vzniku Radical Wrong a práci s mladými performery Vandekeybus doplňuje: „Když pracujete s mladými lidmi a děláte představení pro jejich vrstevníky, musíte jím dát šanci se vyjádřit. Mladí lidé se vymezují vůči autoritám, a pokud jsem chtěl, aby představení věřili, nemohl jsem je v ničem omezovat. Je to jejich představení, a díky tomu mu dávají obrovskou energii. Dával jsem jim režijní instrukce, ale zároveň jsem jim řekl: to vše můžete použít proti mně. Hrál jsem roli člověka, který je příliš starý na to, aby ho vzali mezi sebe, k čemuž jsem se musel trochu nutit, protože se mentálně cítím pořád mladý,“ uzavírá Vandekeybus.
Ačkoli je představení určeno zejména mladým divákům a Archa v této souvislosti nabízí studentům omezený počet výrazně zvýhodněných vstupenek, RADICAL WRONG rezonuje i s diváky starších generací. Vandekeybus, který vždy mistrovsky pracuje autorskou hudbu, zařadil do představení skladby Public Image Limited nebo Beastie Boys – legendárních kapel osmdesátých let.
Wim Vandekeybus - (*1963, Lierre) belgický režisér, choreograf, tanečník, fotograf a vedoucí věhlasného souboru Ultima Vez. Vandekeybus založil soubor Ultima Vez v roce 1986 během pobytu ve Španělsku. Na mezinárodní scénu vstoupil s představením What the Body Does Not Remember. Vandekeybusova tvorba je charakteristická radikálním pohybovým divadlem, jehož hnacím motorem je konflikt, síla, instinkt, „imaginární katastrofa“ a rozpor mezi přitažlivostí a odtažitostí. Vandekeybus mistrovsky používá text i autorskou hudbu. Pro Ultimu Vez skládali avantgardní hudebníci jako například David Byrne, Marc Ribot, Charo Calvo, Eavesdropper nebo David Eugene Edwards ze 16 Horse Power či skupina Woven Hand.
Ultima Vez se českým divákům poprvé představila v Divadle Archa v roce 1995 projektem Mountains Made of Barking. Od té doby mají diváci Archy možnost sledovat tvorbu jednoho nejvýznamnějších světových choreografů pravidelně. Z tvorby Wima Vendekeybuse Archa dosud uvedla What the Body Does Not Remember (1997), In Spite of Wishing and Wanting (2000), Scratching the Inner Fields (2002), Blush (2003), Spiegel (2006), nieuwZwart (2009) a Monkey Sandwich (2010). Zdroj: Divadlo Archa Foto: Pieter-Jan De Pue
Jiří Vacek
Dobrý den, mám tu čest přihlásit se k tomu, že paní Miroslavu Pešíkovou, primabalerinu Národního divadla, znám osobně z…K výročí Miroslavy Pešíkové