Olomouckou část putovního festivalu nového divadla Velká inventura už po čtvrté spolupořádají Divadlo hudby Olomouc, o.s. Divadlo Konvikt a o.s. Nová síť, která je zároveň zastřešujícím garantem celého projektu. Řetěz přehlídek (na Olomouc navazuje Plzeň, Hradec Králové, Liberec, Pardubice a Brno) otevřela pražská Malá inventura (letos 22. 2 – 27. 2.), která na sedmi scénách předvedla to nejzajímavější z divadla performačního, pohybového, tanečního, fyzického či vizuálního, jednoduše tvorbu přesahující obvyklé divadelní škatulky. Olomoučtí pořadatelé Velké inventury přidávají k fungujícímu modelu putovní přehlídky i vlastní produkční příspěvek v podobě původní autorské inscenace Divadla na cucky, jejíž premiéra festival v neděli 6. března zahájí. Přehlídka bude trvat dále do neděle 13. března. Všechny pořady festivalu Velká inventura se odehrají na scéně Divadla hudby a Divadla K3 ve třetím patře Uměleckého centra UP, v budově bývalého Jezuitského Konviktu. Přehlídku tedy zahájí v neděli 6. března premiéra Divadla na cucky, performance s názvem Ostrov, jejíž autorem je Jan Žůrek. „Ostrov je metaforou pevnostního města, kde mezilidské vztahy můžou být deformované tím, jak se potkávají stále titíž lidé. Ale především je to Ostrov proto, že je to něco vysněného, bájného, snového. Olomouc není ostrov, ale kdyby se vylily kašny a ostrovem se stala, co by se asi dělo?“ vysvětluje režisér a autor scénického konceptu. Další den se představí projekt Já tady, ty tam, V úterý 8. března to bude taneční performance Dolcissime Sirene souboru Debris Company, v choreografii Daniela Račeka a Stanislavy Vlčekové, kteří také kus interpretují. Neobvyklá tanečně-divadelní inscenace pochybuje o dějinách a jejich politických souvislostech, které rády upínají pozornost na ,,velké protagonisty“, z nichž činí nositele pravdy. Pravda však dozrává v každém jednotlivci nezávisle, není vynutitelná okolnostmi, v určitém smyslu je vždy subjektivní a přináší sebou zvláštní odpovědnost. Inscenace se volně inspiruje textem raně barokního italského libertisty Ottavia Rinucciniho určeného pro oslavu svatby Ferdinanda I. Medicejského a Kristýny Lotrinské roku 1589. V neděli 13. března pak bude uvedeno taneční divadlo BA_ZEN performerky Nely Kornetové. Člověk na (p)okraji, (ne)propustně uzavřen ve svém časoprostoru, Kdocojakýkterýčí?!?, osiřel v bezpečí svého domova. Nikdo nepřichází. On neodchází. Vytrvává…aby se opět vydal do noci svého nitra. Otázky vyplouvají pod povrch. Kdocojakýkterýčí je normální? Kdocojakýkterýčí je či není sám? Jaké jsou poslední chvíle před utonutím v omáčce bytí? Kde jsou hranice?
Zdroj: Divadlo Konvikt
Jana Novotná
Myslím, že recenze a její závěrečné otázky dokonale odpovídají na to, nakolik je tento už sám o sobě ND naprosto nehodný…Puppet, Dos soles solos – Dvojitá sázka na jistotu?