Witness naváže na mezinárodně uznávaný projekt GUIDE, který dosáhl k dnešnímu dni téměř 60 repríz. GUIDE obdržel tři ocenění na České taneční platformě 2016 (Cenu diváků, Cenu za světelný design a cenu Tanečník roku pro Jara Ondruše). Inscenace byla vybrána mezi prestižní AerowavesTwenty17 a byla prezentována v rámci Aerowaves Spring Forward v dánském Aarhusu. Dále byla uvedena v drážďanském Hellerau, na festivalu One Dance Week v Plovdivu, SIDance v Soulu, na festivalu V4 Dance v New Yorku a New Orleans, na festivalu Unidram v Potsdami ad.
První nápad na to, s čím nyní Věra Ondrašíková se svým týmem předstupuje před pražské publikum, se zrodil před třemi lety v New Yorku. Iniciační impuls k tvorbě totiž vznikl ze setkání Věry Ondrašíkové a Ikue Mori, japonské hudebnice žijící v New Yorku, a to v rámci rezidence Prague-New York Effects. Během rezidence Ikue Mori nedostala nic ze základních technických požadavků pro svoji práci a obě umělkyně tak musely od základu přehodnotit své plány, které měly před prvním setkáním v NY. Věra se rozhodla zajít do přilehlého Central parku, aby přišla na jiné myšlenky. Dlouhou dobu pozorovala střídavě zahradníky, kteří prořezávali větve, a kolemjdoucí, kteří si přišli do parku sníst fastfoodový oběd. Požádala zahradníky, aby jí jednu z větví věnovali. Dvoumetrovou větev přenesla do Bohemian Hall v Českém centru v New Yorku a přesvědčila Ikue Mori o tom, že bude jejich jedinou rekvizitou.
První skicu budoucího projektu prezentovala choreografka Věra Ondrašíková v rámci rezidence v New Yorku, tedy 1. 12. 2017 (tedy tři roky před plánovanou premiérou, a to na den) společně s přední elektronickou hudebnicí na newyorské scéně Ikue Mori.
Z prvotního nápadu zůstal strom jako materiál i jako metafora. Jeho možnosti fyzikální, fyzické, estetické i symbolické pak Věra zkoumala spolu se svými spolupracovníky a hlavně s tanečníky Jarem Ondrušem a Davidem Králíkem. Někdejší newyorská náhoda tak způsobila, že se ústředním tématem její nejnovější inscenace stává opět člověk (jako v projektu GUIDE), tentokrát však v konfrontaci s netradičním jevištním „partnerem“.
Zdroj: Tisková zpráva
Roman Zotov-Mikshin
Znova si nerozumíme. Já jsem odpovídal na poslední větu z Vaší předchozí odpovědi. “Není to celé naprosto zbytečná…Pokus o introspekci, který v performanci Pěny ztrácí směr