Vila Tugendhat a ProART Company uvedou ve světové jevištní premiéře polozapomenutý mystifikační balet Uspud Erika Satieho

Vila Tugendhat a ProART Company uvedou ve světové jevištní premiéře polozapomenutý mystifikační balet Uspud Erika Satieho

Vila Tugendhat a ProART Company uvedou ve světové jevištní premiéře polozapomenutý mystifikační balet Uspud Erika Satieho

ProART Company chystá na 19., 20 a 21. květen premiéru v Brně v prostorech Vily Tugendhat. Dvoudílný taneční večer Martina Dvořáka představí první scénické uvedení ojedinělého mystického klavírního baletu Erika Satieho Uspud a současné „elektro-akustické“ choreografie Emoticon. Kapacita jednoho tanečního vystoupení ve vile je 30 diváků. ProART Company a Martin Dvořák se ve své tvorbě zaměřují na netradiční scénická uvádění děl vážné hudby. Po předchozím uvedení projektů s Filharmonií Brno (Foreign Bodies, a Stravinského Příběhu vojáka či komorních inscenacích Beethoven-Tolstoj-Janáček: Kreutzer Sonata a String Quartets) se ve svém dalším dramaturgickém směřování ProART rozhodl pro uvedení křesťanského mystického či mystifikačního baletu Erika Satieho Uspud.
Uspud je hudební divadlo vzniklé v roce 1892 a autorem označené za „křesťanský balet o třech dějstvích“ s textem J. P. Contamine de Latoura. Dodnes však není jasné, v jakém smyslu měl být text v baletu prezentován, není jasná ani žádná přímá vazba k partituře. Existuje několik koncertních verzí, kdy je text volně recitován přes hudbu či naopak uveden pouze projekčně na plátně. Text totiž není komponován k notám ani do rytmu. Pouze je a vybízí k volnému režijnímu a interpretačnímu zpracování.
Uspud byl původně zamýšlen jako stínohra pro uvádění v nočním klubu na Montmartru. Satie ho zde nakonec opravdu uvedl, ale není nikde doloženo, v jakém či zda vůbec v nějakém scénickém pojetí. Uspud byl poté představen jako skladba řediteli pařížské Opery, ten ji však pro scénické uvedení zamítl. Uspud je totiž komplikovaná skladba, parodie a vážný akt současně, neúplné a „neproveditelné“ konceptuální gesto. Co jím Satie zamýšlel, není tedy zřejmé. Hudbu totiž není možné hrát na nástroje uvedené v partituře. Dílo je často vnímáno jako parodie na operu a tehdejší wagneristický gesamtkunstwerk. Text může být vnímán i jako parodie, pocta či variace na Flaubertův text Pokušení svatého Antonína. Jako ukázka ironického podtextu díla může posloužit část prvního dějství, označené jako „zvuk trubky“, komponované však pro smyčcový kvartet.

V druhé části večera bude uvedena choreografie Emoticon s hudbou současného hudebního tělesa Piano Interrupted Tomase Hodge a Franze Kirmanna stejně jako Satieho nejznámější skladby Gymnopediés. „Koncept choreografie se nese ve střetu nového a starého, současného s minulým. Stejně jako budova vily ve své době radikálně změnila vnímání a estetiku architektury, je i zde hudební kompozice střetem moderní klavírní skladby 20. století s tou současnou. Klavírní akustická skladba tu naráží na elektronické kompozice 21. století a láme se do nového tvaru, bližšího posluchači dnešní mladé generace,“ uvádí tvůrci. Oba interpreti, Irene Bauer a Martin Dvořák, prý hledají možný dialog mezi pevnou strukturou Satieho partitury a zvukové volnosti Hodge a Kirmanna. „Ve svobodném sevření stěn vily jde o profesní zpověď dvou výjimečných osobností tanečního divadla. Dialog akustických nástrojů – klavíru a smyčců – s elektronikou tu stojí jako výchozí bod pro jevištní dění, které v sobě nenese potřebu narativnosti ani jiné dějové sdělnosti, nýbrž emocionálního naplnění pohybového a hudebního vyjádření. Posledním aspektem je živý doprovod Richarda Pohla, který kromě interpretace Satieho skladby hledá vlastní přístup, jak vstoupit do živého dialogu s reprodukovanou hudbou, resp. se samotnými tanečníky. Půjde tedy současně i o "střet" živé a nahrané hudby.
Premiéra se uskuteční ve Vile Tugendhat v Brně, která tak poprvé v novodobé historii nabídne své prostory pro realizaci tanečního projektu a nepřímo tak odkáže k době minulé, kdy na témže místě byla provozována taneční škola. Není to tedy poprvé, co tanec do vily zavítá. Představení bude dále uvedeno v Praze, Bratislavě, Budapešti a Drážďanech. Na projektu se bude podílet kromě choreografa, režiséra a interpreta Martina Dvořáka také klavírista Richard Pohl, herec Městského divadla Brno Aleš Slanina a tanečnice ProART Company Irene Bauer. Kostýmní návrhy budou dílem výtvarnice Jindry Rychlé. Zdroj: ProART

Témata článku

Tanec