Výročí Marcely Martiníkové
Dnes se dožívá tanečnice a pedagožka Marcela Martiníková (též Krobová) 75. narozenin. Narodila se 31. října 1940 v Opavě. Tančit se učila nejdříve u Borise Slováka v Opavě, od roku 1954 studovala v tanečním oddělení Konzervatoře Praha pod vedením například O. Iljinovové a Marie Tymichové.
Doktor Faust 1977 (Martiníková a Ždichyninec).
V roce 1958 konzervatoř absolvovala a získala angažmá v baletu Státního divadla Ostrava, kde působila až do roku 1964 a interpretovala například role Kateřiny v Prokofjevově Kamenném kvítku (1958) či Desdemony v Hanušově Othellovi (1963). Zde si jí všiml a objevil její osobitý dramatický talent Pavel Šmok, který zde v té době působil jako druhý choreograf. Šmok ji přizval do vznikajícího novátorského souboru Balet Praha, kde byla až do roku 1970. V Ostravě ztvárnila výrazné role, například Dívku v Podivuhodném mandarínovi Bély Bartóka (1964), Dívku ve Freskách Bohuslava Martinů (1965) či Mingusově Sněti (1966). Excelovala ve čtyřroli Matky-Milenky-Inspirace-Smrti ve Šmokově choreografii Janáčkových Listů důvěrných (1969). Se Šmokem se po zániku Baletu Praha přesunula do Basileje, kde pod jeho vedením zůstala dvě sezony v letech 1970–1972.
Po návratu do Čech se Martiníková stala sólistkou Národního divadla. V něm tančila až do roku 1988 a ztvárnila například role Macechy v Kytici, Vílu tmy a ostnů v Šípkové Růžence nebo Carmen v díle Vášeň. Český taneční slovník o Martiníkové uvádí, že „patřila k největším dramatickým tanečnicím celé poválečné éry“. Martiníková měla všestranně rozvinutou, výtečnou taneční techniku a výjimečné výrazové vlohy. V Národním divadle zastávala i funkci baletní mistryně a asistentky choreografie. Jako taneční pedagožka působila v souboru Laterny magiky.
Jubilantce přejeme všechno nejlepší a mnoho zdraví a radosti do dalších let!
Zdroje
Holeňová, Jana (ed.): Český taneční slovník: tanec, balet, pantomima. Praha, Divadelní ústav 2001.
Martiníková, Marcela [heslo]. In: Královské české zemské a Národní divadlo, založeno 1868. Soupis repertoáru od roku 1883. Web Archiv Národního divadla. Dostupné [on-line] na: http://archiv.narodni-divadlo.cz/Dokument.aspx?jz=cs&dk=Umelec.aspx&ju=2807&pn=456affcc-f500-5000-aaff-c11223344aaa [cit. 31. října 2015].
Procházka, Vladimír (ed.): Národní divadlo a jeho předchůdci: Slovník umělců divadel. Praha, Academia 1988.
