Výročí Marty Drottnerové

Výročí Marty Drottnerové

Výročí Marty Drottnerové

Marta Drottnerová se narodila 26. srpna 1941 ve Zlíně (Gottwaldov). S tancem se seznámila v devíti letech v baletním studiu při Státním divadle Ostrava, do kterého v roce 1954 nastoupila jako do svého prvního angažmá. Emerich Gabzdyl, šéf ostravského baletu, záhy rozpoznal výjimečný talent houževnaté a cílevědomé žačky a začal jí svěřovat i náročnější sólové úlohy - např. Stydlína ve Vostřákově Sněhurce (1956), Kateřinu v Prokofjevově Kamenném kvítku (1958), Marnivou princeznu v Hanušově baletu Sůl nad zlato (1958).
V roce 1959 nastoupila jako sborová tanečnice do pražského Národního divadla. I zde na sebe upozornila pílí, kázní a nadáním a již po necelém půlroce se mohla obecenstvu představit v charakterní roli Dašky v Čulakiho Mládí.
Zvrat v její umělecké dráze nastal v roce 1961, kdy byla vybrána pro prezentaci československého baletního umění na mezinárodní soutěž tanečnic do třiceti let v Riu de Janeiru. Dvacetiletá sboristka zde získala první místo v konkurenci 24 tanečnic ze 13 států. V roce 1966 se stala sólistkou baletu ND a v tom samém roce byla vyslána na půlroční studijní pobyt do Moskvy. U J. P. Gerdtové si vytříbila techniku a formu klasického tance. Na závěr stáže měla možnost jako první česká tanečnice vystoupit na scéně moskevského Velkého divadla, kde vytvořila postavu Marie v Asafjevově Bachčisarajské fontáně.
Od roku 1961 se zúčastnila několika mezinárodních baletních soutěží (Helsinky, Varna), kde získala uznání, která ji řadila mezi světovou interpretační elitu (Varna 1964 - stříbrná medaile, Varna 1966 - zlatá medaile).
Hostovala rovněž v Královské akademii v Londýně (1963), v Grand Ballet Classique de France, s nímž vystupovala v Paříži a ve Švýcarsku (1970), poté i ve Španělsku (1973), dále hostovala na Kubě (1974, 1979, 1980), ve Státní opeře v Budapešti a v Bregenzu (1979). V roce 1971 s ní natočil režisér Maxmilián Petřík film Jak se hladí vzduch. V letech 1982 - 1985 studovala taneční pedagogiku na GITIS v Moskvě, v letech 1989 - 1993 pedagogicky působila na Taneční katedře Hudební fakulty AMU.
Poté, co v roce 1991 odešla do důchodu, začala se věnovat choreografii (Sylfidy - Ostrava 1991, Esmeralda – Plzeň 1992, Notre Dame de Paris - Olomouc 1994 aj.). V roce 2000 získala Cenu Thálie za celoživotní dílo. Spolu s manželem Jiřím Blažkem je autorkou publikace Minuta absolutního štěstí. Oslavenkyni přejeme všechno dobré, mnoho zdraví, radosti a pohody do dalších let. Zdroj: Archiv ND

Témata článku

Tanec

DIÁŘ PŘEDSTAVENÍ

duben 2020

Po Út St Čt So Ne
30
31
1 2 3 4 5
6 7 8 9 10 11 12
13 14 15 16 17 18 19
20 21 22 23 24 25 26
27 28 29 30 1 2 3
DEJTE NÁM TIP NA PŘEDSTAVENÍ

POSLEDNÍ KOMENTÁŘE

to nejčtenější z tanečních aktualit

Přihlašte se k odběru newsletteru: