Marta Drottnerová. Zdroj Archiv ND.
Marta Drottnerová se narodila 26. srpna 1941 ve Zlíně. S tancem se seznámila v devíti letech v baletním studiu při Státním divadle Ostrava, do kterého posléze v roce 1954 nastoupila jako do svého prvního angažmá. Emerich Gabzdyl, šéf ostravského baletu, záhy rozpoznal výjimečný talent houževnaté a cílevědomé žačky a začal jí svěřovat i náročnější sólové úlohy – například Stydlína ve Vostřákově Sněhurce (1956), Kateřinu v Prokofjevově Kamenném kvítku (1958) či Marnivou princeznu v Hanušově baletu Sůl nad zlato (1958).
V roce 1959 nastoupila Drottnerová jako sborová tanečnice do pražského Národního divadla. I zde na sebe upozornila pílí, kázní a nadáním a již po necelém půlroce se mohla obecenstvu představit v charakterní roli Dašky v Čulakiho Mládí.
Zvrat v její umělecké dráze nastal v roce 1961, kdy byla vybrána pro prezentaci československého baletního umění na mezinárodní soutěž tanečnic do třiceti let v Riu de Janeiru. Dvacetiletá sboristka zde získala první místo v konkurenci čtyřiadvaceti tanečnic ze třinácti států. V roce 1966 se stala sólistkou baletu Národního divadla v Praze a v témž roce byla vyslána na půlroční studijní pobyt do Moskvy. U J. P. Gerdtové měla možnost vytříbit techniku a formu klasického tance. Na závěr stáže vystoupila jako první česká tanečnice na scéně moskevského Velkého divadla, kde vytvořila postavu Marie v Asafjevově Bachčisarajské fontáně.
Svěcení jara - 13.5.1972, Marta Drottnerová (Oběť) Foto: Jaromír Svoboda. Zdroj Archiv ND.
Od roku 1961 se zúčastnila několika mezinárodních baletních soutěží (Helsinky, Varna), kde získala uznání, která ji řadila mezi světovou interpretační elitu (Varna 1964 - stříbrná medaile, Varna 1966 - zlatá medaile).
Hostovala rovněž v Královské akademii v Londýně (1963), v Grand Ballet Classique de France, s nímž vystupovala v Paříži a ve Švýcarsku (1970), poté i ve Španělsku (1973), dále několikrát hostovala na Kubě (1974, 1979, 1980), ve Státní opeře v Budapešti a v Bregenzu (1979). V roce 1971 s Martou Drottnerovou natočil režisér Maxmilián Petřík film Jak se hladí vzduch. Mezi lety 1982 a 1985 studovala taneční pedagogiku na GITIS v Moskvě, v letech 1989–1993 pedagogicky působila na Taneční katedře HAMU.
Po odchodu do důchodu v roce 1991 se začala věnovat choreografii (Sylfidy - Ostrava 1991, Esmeralda – Plzeň 1992, Notre Dame de Paris - Olomouc 1994 a další). V roce 2000 získala Cenu Thálie za celoživotní dílo. Spolu s manželem Jiřím Blažkem je autorkou publikace Minuta absolutního štěstí.
Oslavenkyni přejeme všechno dobré, mnoho zdraví, radosti a pohody do dalších let!
Zdroj:
Archiv Národního divadla v Praze - http://archiv.narodni-divadlo.cz/umelec/1663
HOLEŇOVÁ, Jana, ed. Český taneční slovník: tanec, balet, pantomima. Praha: Divadelní ústav, 2001. ISBN 80-7008-112-0.
TANEC PRAHA
Konstrukt vytvářený kolem Tance Praha (TP) je i dle tohoto článku bohužel plný nesprávných informací, o jejichž původu…Co nás naučilo prosincové setkání o dění v Tanci Praha a divadle PONEC?