Výstava Společných 300 let v Národním divadle uctí tři legendy tanečního umění
Na 1. balkoně Národního divadla byla v den světové premiéry baletu Šeherezáda slavnostně zahájena výstava s názvem Společných 300 let. Výstava je poctou třem legendám českého tanečního umění – Miroslavu Kůrovi, Jiřímu Němečkovi st. a Lubošovi Ogounovi. Tito významní choreografové a pedagogové zásadně ovlivnili několik generací tanečníků i diváků a významně přispěli k formování identity českého baletu. Výstava připomíná nedožitých 100 let každého z nich a zdůrazňuje jedinečný přínos jejich umělecké práce. Její součástí bude i doprovodný katalog.
Zahájení výstavy. Zdroj: Národní divadlo
Inzerce
Slavnostního otevření se zúčastnila řada významných osobností z oblasti kultury a baletu, včetně Zdeňka Prokeše, který stál u zrodu celé myšlenky. Mezi hosty byli například PhDr. Zuzana Malcová, ředitelka odboru regionální a národnostní kultury MKČR, nebo dramaturg Baletu ND v Brně Karel Littera. Významný okamžik podtrhla také účast členů rodin umělců – Jany Kůrové, Jiřího Němečka ml. s dcerou, Ludmily Ogounové s rodinou – a dalších baletních legend, jako jsou Petr Z. Koželuh, Kateřina Franková Dedková či Jitka Vašutová.
Výstava vznikla ve spolupráci Asociace tanečních umělců České republiky, Národních divadel v Praze a Brně a Institutu Pavla Šmoka. Finanční podporu poskytlo Ministerstvo kultury ČR a Nadace český literární fond. Na autorské podobě výstavy se podíleli Kateřina Hanáčková (ND), Karel Littera (NDB) a Lucie Kocourková (IPŠ).
Miroslav Kůra je bezesporu legendou: tanečník, choreograf, umělecký šéf. Patří k nejvýznamnějším osobnostem v historii českého baletu, v době své vrcholné výkonnosti patřil k světové interpretační špičce. Těžištěm jeho tvorby bylo působení ve Státním divadle v Brně (nyní Národní divadlo Brno) a v Národním divadle v Praze. Jeho život byl stejně bohatý jako jeho tvůrčí podstata. Jako tanečník exceloval ve více než padesáti stěžejních rolích, jako choreograf měl titulů na kontě ještě o dvacet více. Nezapomenutelná je jeho verze inscenace Romeo a Julie (ND Praha 1971), která se hrála na scéně Národního divadla plných 19 let a byla stále vyprodaná.
Jiří Němeček patřil k osobnostem českého baletu nejen jako výjimečný interpret, ale hlavně jako nejúspěšnější tvůrce realistických celovečerních tanečních dramat. Vytvořil osm desítek baletních inscenací a desítky choreografií v operách i operetách, muzikálech, činohrách, televizi a filmu. Vyhraněný typ vypravěče příběhů. Pod jeho vedením se stal Balet ND mohutným tělesem se 150 členy, umělecké výsledky i politická angažovanost mu přinesly řadu ocenění. Formoval i další české soubory: byl šéfem baletu v Plzni, v Hudebním divadle Karlín, stál v čele baletu Státního divadla Brno. Významná je i jeho pedagogická činnost na Taneční katedře Hudební fakulty AMU.
Luboš Ogoun je svázán s novou vlnou čs. choreografie 60. let, ve své tvorbě realizoval revoluční představy o moderním, poetickém baletu. Ve vývoji poválečného českého baletu mu patří jedno z předních míst. Byl to nadaný tanečník, všestranný choreograf, režisér, libretista, šéf baletu a sportovní trenér. Byl autorem několika set choreografií napříč žánry, kromě baletu i pro film či lední revue. Svá vrcholná díla vytvořil v Brně, nicméně stěžejní bylo založení moderního Baletu Praha (spolu s P. Šmokem a V. Vašutem).
Výstava Společných 300 let je pro návštěvníky otevřena na 1. balkoně Národního divadla, v brněnském Janáčkově divadle pak bude paralelní výstava od 10. prosince. Nabízí jedinečnou příležitost přiblížit se odkazu tří významných osobností českého baletu, jejichž umělecký odkaz zůstává nesmazatelnou součástí české kulturní historie.
Zdroj: Národní divadlo