Vzpomínka – 30 let brněnské Giselle Jiřího Blažka se Soňou Zejdovou
V lednu tomu budou čtyři roky, co taneční svět předčasně opustila velká osobnost české taneční scény 80. a 90. let Soňa Hanzlovská-Zejdová. A dnes je tomu už plných třicet let, co vystoupila v premiéře titulní postavy baletu Giselle, která se stala její osudovou rolí. V roce 1983 to bylo teprve druhé nastudování tohoto romantického baletu v historii brněnského baletu, jednalo se o verzi tanečníka a choreografa Jiřího Blažka. „Soňa byla obrovský talent už od školy, kde ji učila paní profesorka Kotzianová. Když potom byla paní Skálovou přijata do brněnského souboru, tančila velice rychle vlastně všechny hlavní role, v Giselle, Labutím jezeru, Spící krasavici – to byla jedna z jejích nejlepších rolí, kterou tančila se svým pozdějším manželem Zdeňkem Hanzlovským. Stejně vynikla i v moderních baletech, na kterých spolupracovala hlavně s Jiřím Kyselákem. Měla v tanci obrovský smysl pro grácii, styl, estetiku, techniku a prostor, ale také pro zodpovědnost. Stala se z ní hvězdná tanečnice, ale vždycky zůstala ohromně skromná. Když potom na začátku devadesátých let odešla z Brna, působila nějakou dobu na Slovensku a v Německu, ale myslím, že tam už moc spokojená nebyla, protože už nedosáhla stejného uplatnění. V Brně byla skutečnou hvězdou,“ vzpomínala v roce 2010 na Soňu Zejdovou brněnská tanečnice a pedagožka Renata Poláčková.Soňa Hanzlovská-Zejdová byla sólistkou baletu ND Brno, Theater Bonn a SND Bratislava. Narodila se 29. července 1964 v Brně, jemuž také zasvětila převážnou část své interpretační kariéry. Její Giselle, Odetta-Odílie v Labutím jezeře nebo Princezna Aurora ve Spící krasavici jsou nadále pro mnohé pamětníky nepřekonaným a nezapomenutelným zážitkem. Byla ideální představitelkou lyrických rolí v klasickém baletním repertoáru a tanečních postav, které vyžadovaly vrcholnou klasickou taneční techniku, cit pro stylovou čistotu a hluboký emocionální projev. Své mimořádné umění prokázala i vítězstvím a medailovými umístěními na domácích baletních soutěžích nebo na mezinárodním tanečním poli – byla držitelkou Grand Prix prestižní mezinárodní baletní soutěže v Lausanne a též nositelkou Ceny Českého literárního fondu.
Jana Novotná
Myslím, že recenze a její závěrečné otázky dokonale odpovídají na to, nakolik je tento už sám o sobě ND naprosto nehodný…Puppet, Dos soles solos – Dvojitá sázka na jistotu?