Vzpomínka na brněnskou sólistku Věru Avratovou

Vzpomínka na brněnskou sólistku Věru Avratovou

Vzpomínka na brněnskou sólistku Věru Avratovou

Tento týden si kromě tanečníka Františka Halmazni připomínáme další významnou osobnost českého tance, jeho vrstevnici, tanečnici, pedagožku a choreografku Věru Avratovou, která se narodila 4. února 1927 v Přerově a dnes by se dožila devadesáti let. Svůj život však, na rozdíl od pražského Halmazni, zasvětila působení v Brně.

Avratová byla žákyní Iva Váni-Psoty, Marie Anny Tymichové či rakouské choreografky Dia Lucy. V letech 1966–1968 absolvovala stáž v německém Kolíně nad Rýnem. První angažmá získala v sezoně 1942/1943 v Městském divadle v Brně, další dva roky strávila v Ostravě a poté se opět vrátila do Brna, kde působila dlouhých šestadvacet let (1945–1971). Posléze se stala tanečnicí, pedagožkou a choreografkou vídeňského Raimund Theater. Po roce 1978 působila celých osm let jako choreografka operetního souboru Johann-Strauss-Operette-Wien.
Věra Avratová byla jemnou, noblesní, adagiovou tanečnicí rozsáhlého výrazového rejstříku, obsazovanou hlavně do rolí klasického repertoáru. Ztvárnila například Odettu v Labutím jezeře (1950, 1955), Hraběnku v Králi Ječmínkovi (1951), Auroru a Dobrou vílu ve Spící krasavici (1952, 1964), Zaremu v Bachčisarajské fontáně (1953), Julii v Romeovi a Julii (1954), titulní role v Signorině Gioventù nebo Nikotině (1959).
Pro své choreografie si vybírala brněnské hudební skladatele a nastudovávala jejich díla, kupříkladu Suitu 12 (1960) a Ráno sester (1966) Pavla Blatného, Partyzánku (1965) Karla Horkého, Lidice či Letní monology Miloslava Ištvana anebo Konflikty (1966) Aloise Piňose. Na prknech brněnského Národního divadla inscenovala v roce 1967 Milou sedmi loupežníků Miloše Vacka a pohybově se podílela na mnohých operách, operetách i činohrách.
Věra Avratová působila v Brně také jako pedagožka. Mezi lety 1958–1969 vyučovala na konzervatoři, poté další tři roky na tamější Janáčkově akademii múzických umění.
Během kariéry sklízela i četná ocenění. Na celostátní baletní soutěži v Mariánských Lázních v roce 1949 vyhrála první cenu za tanec Holubice míru na hudbu Bedřicha Smetany. Druhou cenu si odnesla o dva roky později ze soutěže Festivalu demokratické mládeže v Berlíně s partnerem Jiřím Nermutem. Stala se laureátkou Státní ceny (1954) a zasloužilou umělkyní (1965). Avratová byla manželkou Jiřího Nermuta, taktéž tanečníka Národního divadla Brno, poté lékaře Jana Navrátila. Věra Avratová zemřela 14. ledna 2007 ve Vídni.

Zdroje:
Erkul: Věra Avratová [heslo]. In: FDb.cz. / Filmová databáze, s. r. o. Dostupné [on-line] na: https://www.fdb.cz/lidi-zivotopis-biografie/436387-vera-avratova.html [cit. 27. ledna 2017].
Holeňová, Jana (ed.): Český taneční slovník: tanec, balet, pantomima. Praha, Divadelní ústav 2001.
Schmidová, Lidka: Věra Avratová zasloužilou umělkyní. Taneční listy, 1965, č. 1, s. 6.

Autor: Monika Čižmáriková

Témata článku

Tanec

DIÁŘ PŘEDSTAVENÍ

srpen 2019

Po Út St Čt So Ne
29
30
31
1 2 3 4
5 6 7 8
9
10 11
12 13
14
15
16
17
18
19
20
21
22
23
24
25
26
27
28
29
30
31
1
DEJTE NÁM TIP NA PŘEDSTAVENÍ

POSLEDNÍ KOMENTÁŘE

to nejčtenější z tanečních aktualit

Přihlašte se k odběru newsletteru: