Zářijové derniéry tanečních představení The Body Present a Requiem v Experimentálním prostoru NoD

Zářijové derniéry tanečních představení The Body Present a Requiem v Experimentálním prostoru NoD

Zářijové derniéry tanečních představení The Body Present a Requiem v Experimentálním prostoru NoD

V září budou mít diváci v Experimentálním prostoru NoD poslední možnost zhlédnout dvě úspěšná taneční představení, jejichž zpracování se ale radikálně odlišuje: 15. 9. se loučí rozverné The Body Present a 18. 9. syrové Requiem Lenky Knihy Bartůňkové.
Madonnin klip Vogue dostal do podvědomí veřejnosti takzvaný voguing – v 70. letech oblíbený taneční styl v gay klubech, inspirovaný fotkami modelek v pózách z časopisů jako je Vogue nebo Elle. Právě voguingem je inspirována show The Body Present. Fyzické divadlo na hranici módní přehlídky, live djingu a zpěvu nabízí až překvapivé množství vtipu. V představení pohybem i hlasem excelují Jindřiška Křivánková a Jana Kozubková v režii Lucie Ferenzové. The Body Present je možno vnímat jako čistě vizuální zážitek z ženského fyzična, ale také jako svědectví o kontrastech dnešního světa – životem na nečisto a životem skutečným i neustálým balancováním mezi osobním a veřejným.
Ohlasy na inscenaci byly pozitivní, ačkoli byla uváděna relativně krátkou dobu, od prosince 2013. „Zvolit si jako prostředí svět nablýskaných mol bylo prozíravé. Interpretkám to umožnilo využít dávky nadsázky a humoru odrážejících jistou povrchnost, strojenost a pózovitost tohoto „průmyslu těl“,“ napsala v recenzi na Tanečních aktualitách Daniela Zilvarová. „…naprosté okouzlení performerkami, jejich šarmem a jejich velmi silnou jevištní přítomností,” konstatovala Nina Vangeli.

Choreografka a tanečnice Lenka Kniha Bartůňková zpracovala v projektu Requiem pohnutý osud vlastní rodiny. Tanečně-divadelní představení vypráví o osudu jejího pradědečka Antonína Bobka, který se za svůj protifašistický odboj stal jednou z obětí druhé světové války. Inspirací byl Bartůňkové dopis na rozloučenou, který přišel rodině z berlínského žaláře.Přijměte od Vašeho taťky ten nejkrásnější a také ten poslední pozdrav tam na Vás doma v mé krásné vlasti, za kterou umírám a rád dávám svůj život. Dnes 11. května v 1 hodinu odpoledne bylo mi sděleno, že bude vykonán rozsudek smrti.“ Antonín Bobek, 11. 5. 1943
I když Requiem vypovídá o traumatických osudech konkrétní rodiny, není pouze připomínkou tragédie druhé světové války, ale také dopisem pro další generace, který zachycuje osud jednoho morálně silného člověka a přináší naději. Requiem je zčásti interaktivní inscenací o tupém čekání – na cizí rozhodnutí, na dopisy od milovaných, na jakékoliv dopisy, na smrt… Interaktivním je především pocit úzkosti, který je pro diváky i jevištní postavy společný. Kdo je tady TEN vinný? „Děkuji, Lenko Bartůňková. Děkuji za důkaz, že živé umění u nás pořád existuje i ve svých nejvycizelovanějších podobách.“ (Jakub Novák, Aktuálně.cz)

Tvůrčí trio Kozubková – Křivánková – Ferenzová uvede v NoD během podzimu také derniéru inscenace Lovci, které je inspirované výjimečným vztahem významných českých malířek, sester Válových. Více na http://nod.roxy.cz/ v sekci Program.

Témata článku

Tanec