Zemřel Andrej Halász
zprávy
Narodil se 8. srpna 1937 v Košicích. Absolvoval VŠMU v Bratislavě v roce 1965 obor taneční pedagogika. Začínal jako tanečník Maďarského lidového uměleckého souboru v Hodech u Galanty 1953-56, dále jako tanečník ve SL’UK 1955-61 (od 1959 sólista), vojenskou prezenční službu vykonával ve VUS Bratislava 1957-59, sólista SND v Košicích 1975-81, kde spolu s manželkou Marilenou Halászovou založili a vyučovali na tanečním oddělení konzervatoře. Na Music and Ballet School v Bagdádu spolu působili 1981-84, v Pražském komorním baletu pak jako pedagogové 1984-1990.
Jako interpret byl Andrej Halász výraznou osobností, všestranný tanečník s vysokou profesionální technikou, herecky tvárný zejména v dramatických postavách. Vedle rolí prvního oboru, např. Albert v Giselle (1966, 1972), Princ ve Spící krasavici (1968, 1970) a Labutím jezeře (1964, 1972). Jeho naturelu vyhovovaly expresivní dramatické úlohy, například titulní role v Paganinim (1962), Giotto ve Francesce da Rimini (1963), Rudovous v Labutím jezeře. Dále titulní role v Podivuhodném mandarínovi (1974) nebo Severjan v Kamenném kvítku. Úspěšný byl i v komických partech – Matka Simona v Marné opatrnosti L. Hérolda (1976) nebo v rolích soudobého repertoáru, například Člověk v Deváté vlně (1967).
Jako choreograf nastudoval přes 40 titulů, některé spolu s manželkou M. Halászovou (Leningradská symfonie, 1967; Kamenný kvítek, 1971; Carmen G. Bizeta/R. Ščedrina, 1974; Román o růži a Proměny, 1974; Dukelská poéma, 1975; Marná opatrnost L. Hérolda, 1976; Louskáček, Ústí nad Labem 1978; Cipollino, 1979; Bolero, 1980; Pavana za mrtvou infantku, 1980; Popelka, Plzeň 1993; Don Quijote, Ústí nad Labem 1996; Giselle, Košice 2000).
Významná byla jeho pedagogická činnost nejen v profesionálních ansámblech a na košické konzervatoři (1975-81), ale zejména od roku 1987 na Taneční konzervatoři Praha a externě na Taneční katedře HAMU; mezi jeho žáky patřili J. Nemec, P. Ďumbala, J. a O. Bubeníčkovi, S. Fečo, V. Kuneš či J. Pokorný.
Zdroj: Český taneční slovník
Diskuze
Přidat komentářNEJČTENĚJŠÍ
-
Zemřel Milan Sládek, průkopník slovenské pantomimy
zprávy -
Šeherezáda se na prkna Národního divadla vrací po padesáti letech, tentokrát v podání Maura Bigonzettiho
zprávy -
Scales - Taneční performance, která zkoumá propojení člověka a technologií
zprávy -
Pátá kapitola Emergency Dances trvala pět hodin. Dlouhé přestávky utlumily zájem, otevřenost i pozornost diváků
recenze -
Padesátka tanečníků burcuje bratislavskou scénu v nové inscenaci Bolero
recenze
POSLEDNÍ KOMENTÁŘE
před 3 dny
Petr K.
To je dost trapný pokus otočit co jsem napsal přesně naruby. Realita je, že svět je přeplněn zajímavým obsahem a kdo se…Pokus o introspekci, který v performanci Pěny ztrácí směr
před 3 dny
Roman Zotov-Mikshin
Jojo… znáte ten vtip?Starý včelař umírá a všichni blízcí jsou kolem něho a ptají se: ty jsi tak starý a moudrý, řekni…
Pokus o introspekci, který v performanci Pěny ztrácí směr
před 3 dny
Petr K.
On tenhle pohled na kritiku občas bývá prezentován jako konec umělecké kritiky, protože krom jiného znamená, že recenze…Pokus o introspekci, který v performanci Pěny ztrácí směr
před 4 dny
Roman Zotov-Mikshin
Preference, vkus recenzenta tím pádem přináší obrovské omezení samotné kritice - dekódování umění probíhá jen skrze…Pokus o introspekci, který v performanci Pěny ztrácí směr
před 4 dny
Petr K.
Mně tahle debata přišla jako naprosto prototypická vzhledem k situaci na české současné scéně. Vzhledem k ohlasu, který…Pokus o introspekci, který v performanci Pěny ztrácí směr
před 4 dny
Roman Zotov-Mikshin
Proč z kritiky nikdy nelze vypárat priority a preference kritika? Souhlasím, že by neměli v kritice prosakovat, ale…Pokus o introspekci, který v performanci Pěny ztrácí směr
Roman Zotov-Mikshin
Znova si nerozumíme. Já jsem odpovídal na poslední větu z Vaší předchozí odpovědi. “Není to celé naprosto zbytečná…Pokus o introspekci, který v performanci Pěny ztrácí směr