„Vydaly jsme se s Lukou (Luka Brousková, rozená Rubanovičová, pozn. red.) vlakem do hospicu v Čerčanech za Otíkem. Věděly jsme, co nás čeká. Přivítal nás jeho široký srdečný úsměv, i když byl už křehký jako dítě. ,Děvčata já mám takovou radost, že jste tady!‘ Byl nesmírně statečný, věděl, že má před sebou jen pár dní. Moc jsme ho obdivovaly. Ještě chtěl vyvézt na balkón dát si cigáro a probírali jsme věci kolem divadla a tancování. ,Tak ahóóój!,' rozloučili jsme se, jakoby se nic nedělo...,“ dodává čerstvou vzpomínku jeho kamarádka a kolegyně Jitka Vašutová. Taneční svět přišel včera o významnou osobnost, tanečníka Otta Šandu. Narodil se 21. března 1932 v Praze. Původně se věnoval hře na hoboj, ale ve třetím ročníku Konzervatoře v Praze přestoupil na taneční oddělení, které v roce 1953 absolvoval. Již během studia působil jako tanečník v Ústí nad Labem v sezoně 1950/51 a v letech 1952 až 1955 jako sólista Armádní opery. Poté nastoupil do angažmá v Národním divadle v Praze, kde tančil od roku 1955 až do roku 1989 (od 1956 jako sólista). Od 70. let se uplatnil i jako asistent režie a pedagog operního baletu ND Praha, mezi lety 1992 a 1999 působil jako choreograf a vedoucí baletu Státní Opery. Mezi Šandovy úspěšné role patří Satan a Vévoda v Doktoru Faustovi (1958), Danilo v Kamenném kvítku (1960), Tybalt v Romeovi a Julii (1962), Rothbart v Labutím jezeře (1963), Escamillo ve Vášni (1972) a mnoho dalších. Pedagogicky se uplatňoval od 60. let, jako choreograf se věnoval především spolupráci s operou, podílel se na desítkách inscenací v ND Praha, Státní opeře i v ČST.
Zdroj: Český taneční slovník: tanec, balet, pantomima
„Vydaly jsme se s Lukou (Luka Brousková, rozená Rubanovičová, pozn. red.) vlakem do hospicu v Čerčanech za Otíkem. Věděly jsme, co nás čeká. Přivítal nás jeho široký srdečný úsměv, i když byl už křehký jako dítě. ,Děvčata já mám takovou radost, že jste tady!‘ Byl nesmírně statečný, věděl, že má před sebou jen pár dní. Moc jsme ho obdivovaly. Ještě chtěl vyvézt na balkón dát si cigáro a probírali jsme věci kolem divadla a tancování. ,Tak ahóóój!,' rozloučili jsme se, jakoby se nic nedělo...,“ dodává čerstvou vzpomínku jeho kamarádka a kolegyně Jitka Vašutová.
Hana Polanská
Zuzko,tvoje pocity a odpor k tomu, co se s tancem děje od 90.let jsou naprosto pochopitelné. Tohle napsal jeden z…
„Ne-taneční“ tituly v repertoáru Spitfire Company