Carla Fracci. Zdroj Wikimedia Commons.
Právě v tamním Teatro alla Scala začala její taneční kariéra. Ostatně tato prestižní milánská instituce „s dojetím oznámila zprávu o jejím odchodu“ a její zástupci dále dodali: „Divadlo, město a tanec ztrácí historickou osobnost, legendární, která zanechala velmi silný otisk v naší identitě a zásadním způsobem přispěla k prestiži italské kultury ve světě.“
Zpráva o jejím úmrtí okamžitě vyvolala řadu reakcí. „Největší. Božská a věčná (...), reagoval na Twitteru ministr kultury Dario Franceschini.
„Spolu s Marií Taglioni (1804-1884) byla Carla Fracci nejdůležitější osobností v historii tance v La Scale,“ dodal Dominique Meyer, ředitel Teatro alla Scala, který rovněž připomněl, že v lednu divadlo navštívila, aby vedla poslední zkoušku s cílem připravit tanečníky na reprízu baletu Giselle, v jehož titulní roli sama vynikala.
Vedoucí milánského baletu Manuel Legris ji označil za „zdroj inspirace pro všechny generace tanečníků“.
Tato, vždy v bílém oděná elegantní brunetka, byla na poloostrově známá jednoduše jako „La Fracci“. Během své kariéry interpretovala více jako 200 postav a v roce 1958 byla jmenována „hvězdou“ tohoto milánského divadla.
V roce 1946 byla přijata do baletní školy při La Scale, kde studovala pod vedením Emée Bulnes a Věry Volkové. To jí umožnilo těžit z dvojité tradice klasického tance – milánské a petrohradské. Na konci svého studia v roce 1954 vstoupila do baletního sboru La Scaly, kde mimo jiné potkala osobnosti jako Luchino Visconti, Maria Callas, Leonard Bernstein a další. Seznámení s jihoafrickým choreografem Johnem Crankem jí otevřelo mezinárodní kariéru. V roce 1963 Teatro alla Scala opustila, podle ní se jí nedostávalo dostatek příležitostí a finančního ohodnocení.
S pomocí svého muže, kterým byl režisér Beppe Menegatti, se stala nezávislou. Oceňovaná choreografy jako John Cranko nebo Roland Petit, vynikala velmi osobními interpretacemi a věrně reprodukovanými emocemi ženských postav, které ztvárnila.
Podílela se také na původních dílech autorů jako Mario Pistoni (1966), Roland Petit (1996) nebo Millicent Hodson (1990), s níž spolupracovala na rekonstrukci tanců Isadory Duncanové. Vedla taneční soubory v Arena di Verona a v Teatro Dell'Opera di Roma.
V roce 2004 byla jmenována Vyslankyní dobré vůle organizace Spojených národů pro výživu a zemědělství (FAO). „Svou elegancí a uměleckým nasazením dělala Carla Fracci čest naší zemi,“ uvedl prezident Itálie Sergi Mattarella.
Zdroj: France 24
TANEC PRAHA
Konstrukt vytvářený kolem Tance Praha (TP) je i dle tohoto článku bohužel plný nesprávných informací, o jejichž původu…Co nás naučilo prosincové setkání o dění v Tanci Praha a divadle PONEC?