Již v prvním angažmá v Bratislavě, později i Praze a v Brně, se zařadila mezi protagonisty souboru. Její doménou byly velké role klasického i soudobého repertoáru, zejména Odetta a Odilie v Labutím jezeře (SND Bratislava 1953, ND Praha 1960, Brno 1966), Marie v Bachčisarajské fontáně (SND Bratislava 1954, ND Praha 1960), Mášenka v Louskáčkovi (SND Bratislava 1956), Smeraldina ve Sluhovi dvou pánů (ND Praha 1958), Paní Měděné hory v Kamenném kvítku (ND Praha 1960), Mechmene Banu v Legendě o lásce (ND Praha 1963), či Julie v Romeovi a Julii (Brno 1965). Její životní rolí se stala Giselle (Brno 1968), kde uplatnila svou vytříbenou taneční techniku i vnitřní prožitek role. V 60. a 70. letech 20. století vytvořila řadu tanečních postav v televizních baletních inscenacích v režii Petra Weigla a choreografii Miroslava Kůry (např. Pas de quatre - filmová adaptace baletu Labutí jezero, Bolero, Víly - filmová adaptace baletu Giselle). Působila také jako pedagožka, učila v Baletní škole I. V. Psoty v Brně, od roku 1975 na Taneční konzervatoři Praha. Od roku 1977 působila na pedagogických stážích v Marseille. V roce 1969 se stala zasloužilou umělkyní, byla též držitelkou Senior Prix 2019 a zasloužilou členkou Národního divadla. Byla manželkou tanečníka a choreografa Miroslava Kůry a matka tanečnice Jany Kůrové. Jarmila Kůrová zemřela 21. ledna 2020.
Zdroj:
HOLEŇOVÁ, Jana. Český taneční slovník: tanec, balet, pantomima. Praha: Divadelní ústav, 2001. ISBN 8070081120.
Archiv Národního divadla v Praze
Kata Zagorski
Akému tancu Star Dance službu dělá či nedělá? Súčasnému? Tomu pravému? Umeleckému? No ja len, že tanec nie je nejaký……když kýč tančí