Zemřela Maria Tallchief, jedna z partnerek a múz George Balanchina
Inzerce
Primabalerína Maria Tallchief, někdejší hvězda New York City Ballet a manželka George Balanchina zemřela ve čtvrtek ve věku 88 let. Rodilá Američanka a napůl Indiánka z Oklahomy patřila k nejslavnějším představitelkám baletu své generace, zejména od úspěchu v baletu Pták Ohnivák, kde tančila titulní roli v choreografii George Balanchina v roce 1949. Věhasem byla přirovnávána ke Galině Ulanové v Rusku a Margot Fonteyn v Británii. Její osud připomíná romantický příběh.
Tanečnice Elizabeth Marie Tallchief měla napůl indiánské kořeny. Její otec pocházel z kmene Osagů (Tall Chief byl překlad jeho indiánského jména, které si později spojila v jednoslovné příjmení), a když byla v indiánské rezervaci objevena nafta, stal se bohatým podnikatelem a obchodníkem. Maria prožila šťastné dětství v dostatku. Studovala balet a klavírní hru, uvažovala o dráze koncertní umělkyně. V osmi letech se s rodinou přestěhovala do Los Angeles, kde navštěvovala soukromé baletní lekce u Ernesta Belchera a ve 12 letech se jí ujala sama Bronislava Nižinská, která si v LA otevřela taneční školu. Učily v ní i další ďagilevovské tanečnice jako např. Taťána Riabušinská. V roce 1942 se Maria připojila v New Yorku ke skupině Ballet Russe de Monte Carlo, která se do USA uchýlila před válečným konfliktem v Evropě. Začala tančit v choreografiích Bronislavy Nižinské a v Rodeu Agnes de Milles, která jí také doporučila, aby si upravila umělecké jméno.
V roce 1944 se při práci na muzikálu Song of Norway seznámila s Georgem Balanchinem, který se stal rezidentním choreografem skupiny. Maria Tallchief se pak představila v choreografiích Danses Concertantes, Le Burgeois Gentilhomme, Ballet Imperial a Le Basier de la Fee. George Balanchine ji v roce 1946 požádal o ruku. Ve stejném roce Ballanchine založil s Lincolnem Kirsteinem Ballet Society, základ budoucího souboru New York City Ballet. Maria Tallchief tančila ještě krátký čas s Ballet Russe de Monte Carlo, po vypršení kontraktu odjela do Paříže, kde Balanchin choreografova pro Operu. V roce 1948 měl pod svým jménem první premiéru New York City Ballet, kde se jedna z Balanchinových múz stala hvězdou. Vytvořil pro ni titulní role v baletech Labutí jezero, Louskáček, Orfeus, choreografiích Sylvia Pas de Deux, Allegro Briliante, Pas de Dix, Skotská Symfonie. Ačkoli se v roce 1950 rozvedli, zůstala sólistkou souboru až do roku 1965, ale tančila i s jinými soubory. V letech 1954–55 se vrátila za pohádkový honorář k Ballet Russe de Monte Carlo. V letech 1960–62 vystupovala s American Ballet Theatre, druhým nejznámějším baletním tělesem Spojených států. Tančila v dramatických baletech, jako byla Slečna Julie Birgitt Cullberg nebo Jardin aux Lilas Anthony Tudora. Jednou z jejích posledních titulních rolí byla v roce 1966 Popelka Petera van Dycka pro Hamburger Ballett.
Krátce poté ukončila kariéru a založila taneční školu v Chicagu, v letech 1981–87 vedla Chicago City Ballet. V 50. letech byla provdána za letce, později za obchodníka. S ohledem na své smíšené kořeny se kromě umění věnovala otázkám národnostních menšin a pohledu na původní obyvatelstvo Ameriky. Kromě jiného získala za své umělecké zásluhy Vyznamenání Kennedyho Centra a byla symbolicky uvedena do Hall of Fame, Národní síně slávy žen. Zdroj: New York Times
Foto: womenwhochangedamerica.org