Život a dílo sester Válových naposledy ožije v inscenaci Lovci v Experimentálním prostoru NoD

9. 10. 2014 zprávy

Experimentální prostor NoD se rozloučí po dvou letech s inscenací Lovci. Vznikla ve spolupráci režisérky Lucie Ferenzové a performerek Jindřišky křivánkové a Jany Kozubkové. Je inspirovaná inspirovaná životem a dílem malířek Jitky a Květy Válových. Tuto scénickou báseň a fyzické divadlo s autorskou hudbou můžete vidět naposled 13. října 2014 od 20:00 v Experimentálním prostoru NoD.
Umělkyně sestry Válovy spolu žily v Kladně, nevdaly se a neměly děti. „Asi jsme měly být jeden člověk, ale nějak jsme se rozdělily,“ popsala jejich vztah Jitka. „Řeknu vám, já bych s žádným mužským žít nemohla. Proto jsme se ani neprovdaly. Řekly jsme si, že žádnýho dědka si do baráku nevezmem. Ani s ženskou by to nešlo, já bych s žádným cizím člověkem žít nemohla a Květa taky ne. My jsme byly, jako když máme jednu duši."
Příběh soužití a tvorby Jitky a Květy Válových podle autorek ilustruje životní strategie svobodomyslného člověka žijícího v totalitním režimu, poukazuje na potřebu spolužití s blízkým člověkem konfrontovanou s touhou po vlastním vyjádření, což jsou motivy, kterými se inscenace zabývá. Inscenace formou fyzického divadla zobrazuje také motiv ztráty blízkého člověka a znovunalezení inspirace k tvorbě po několikaleté samotě. Reflektuje svébytnost umělecké tvorby v každé době a společnosti.
Tento projekt byl pokračování dramaturgické linie autorek zkoumající vyděděnce či svobodně myslící lidi žijící na okraji společnosti, mimo centrum, či záměrně se stranící módních proudů (Benjamenta podle Roberta Walsera, Kolonie podle osudu pražské osady Buďánka), kteří záměrně naivním a nepoučeným pohledem nahlížejí dění a myšlení hýbající většinovou společností.
Jitka a Květa Válovy byly jednovaječná dvojčata. Narodily se 13. prosince 1922 v Kladně, kde pak prožily celý život. Prostředí dělnického města bylo pro ně velmi inspirující. Obě byly fascinovány atmosférou Poldovky, kde za války pracovaly jako totálně nasazené. Jitčiny výtvarné začátky vyšly ze zkušenosti s prací se sklem, Květa se rok učila na švadlenu. Obě studovaly na Vysoké škole umělecko průmyslové v Praze u Emila Filly a v roce 1954 se staly členkami skupiny Trasa, se kterou společně vystavovaly. Spolu s Adrienou Šimotovou, Alenou Kučerovou a dalšími umělci patří k nejvýznamnějším představitelkám Nové figurace. Tvorba obou umělkyň byla odborníky a umělci ceněna už od šedesátých let, ale oficiálních poct se jim dostalo teprve v devadesátých letech. V roce 1994 získaly ve Vídni Herderovu cenu. Květa zemřela v roce 1998, Jitka v roce 2011. Zdroj: NoD