Absolventský koncert TKP 2012

29. 6. 2012 recenze

Autor Lucie Kocourková

Tradiční Absolventské představení Taneční konzervatoře hl. m. Prahy patří neodmyslitelně k závěru taneční sezóny a také letos zaplnilo po dva večery 19. a 20. června Stavovské divadlo. V atmosféře plné nadšení se mladí tanečníci představili v klasickém, moderním i stylizovaně lidovém repertoáru, před zraky přátel, rodin, diváků i svých pedagogů. Absolventské představení je nejen krokem do profesionálního života, ale také jednou ze zkoušek – nevíme sice, jaké bylo hodnocení pedagogů tanečních předmětů, ale u diváků mladí umělci uspěli.

Program byl složen z několika delších choreografií, což večeru dodalo na kompaktnosti. Jako obvykle představení otevřel klasický repertoár, pro který TKP v posledních letech vybírá méně obvyklá čísla nebo ukázky z baletů, čímž se snaží odlišit od různých galapředstavení, která s oblibou řadu pas de deux opakují. Letos se diváci dočkali rekonstrukce méně známého kusu, i když ve své době velmi slavného, a to fragmentu z baletu Najáda a rybář (Ondina neboli Najáda), romantického díla z roku 1843 s hudbou Cesare Pugniho vycházejícího z původní choreografie Julese Perrota. Viděli jsme ukázku nefalšovaného francouzského romantismu, jen je škoda, že podle programu nepoznáme, z jakých konkrétních pramenů Kateřina a Jaroslav Slavičtí čerpali (dochovaly se prameny k petrohradské verzi z počátku století?). Romantická zápletka milostného trojúhelníku připomíná dnes známější Sylfidu. Je tu víla toužící po lásce smrtelníka a snoubenci, kterým se staví do cesty, zápletka s (ne)viditelností nadpozemské bytosti, typické prolínání reálného a nereálného světa. Nechybí tanec vesničanů s ohlasy lidového tance, klasický slovník, který kromě důrazu na virtuozitu modeluje charaktery postav: mužné rybáře, rozvernou mládež, v kontrastu k jejich světu něžnou mořskou vílu, kterou charakterizují roztomilé allegrové variace i půvabná adagia se zcela přirozenými pantomimickými prvky. Protože se však jedná o krátké koncertní číslo vynechávající některé zápletky, mohl být divák v určitých okamžicích zmaten z jednání postav, například tanec Najády spatřivší vlastní stín nemusí běžnému diváku, kterému není známá proslulost tohoto výstupu, zapadat do logiky děje, stejně tak jako závěr, který v této interpretaci vyznívá, jako kdyby víla zemřela, což ovšem originálním závěrem Ondiny není. První večer se v hlavních úlohách snoubenců představili Kristina Kornová, Kryštof Šimek a Kateřina Plachá coby Najáda, která v úloze dobře uplatnila svou křehkost i vrozené dispozice. Šimek zase mile překvapil svým sebevědomým vystupováním a určitou vyzrálostí projevu, provedení bylo ale velmi dobré u všech účinkujících. Moderní repertoár zastupovaly dvě choreografie. Pedagožka TKP Alena Drapalíková roztančila písně zpěvačky Radůzy. Hudba této svérázné písničkářky je plná emocí a takové byly i výkony studentů. Písně inspirovaly sóla, duety i tria, postavy s nelehkým osudem, ale plné života, které tanečníci přes své mládí ztvárnili přesvědčivě. V Radůze měli možnost se doslova „vyřádit“, ačkoli obsah některých vybraných písní asi úplně nekoresponduje se světem a zkušenostmi studentů, kteří stojí teprve na prahu dospělosti... Pravý vrchol celého večera pak představoval další opus, a to Un ballo Jiřího Kyliána. Společně ho s absolventy interpretovali členové Bohemia Baletu, souboru při TKP. Un ballo je oslavou absolutního tance v jeho kráse, <s>v</s> čistotě a jednoduchosti linií těl a plynulém toku pohybu. Téměř posvátnou atmosféru zvýrazňuje záře svic zavěšených nad jevištěm, jednoduché kostýmy dovolují soustředit se jen na přesnou partnerskou souhru tanečníků a taneční obraz, který se před zraky diváků pohybuje jako pomalu se přesýpající sklíčka v krasohledu, podkreslen tóny impresionisty Maurice Ravela. Mladí tanečníci podali profesionální výkony, které spolu s geniální choreografií vyvolaly největší aplaus večera. Obor lidového tance měl důstojné zastoupení v České suitě Antonína Dvořáka, stylizované choreografii, kterou vytvořila Kateřina Dedková-Franková svého času pro ČSSPT a v úpravě nastudovala již podruhé se studenty TKP. Suita čerpající z prvků lidových tanců je plná lyriky i humoru, zobrazuje vztahy mladých lidí v mnoha polohách, škádlení, rozmíšky, usmiřování, probuzené city i bezstarostnost mládí. Tanečníci se do stylu i atmosféry plně položili, z jejich podání letos čišela energie, opravdovost, radost z pohybu a hravost. To ale platilo o celém večeru. Mladým tanečníkům se podařilo navodit optimistickou atmosféru, předvedli kvalitní výkony a zdá se, že jsou příslibem do budoucna. Psáno z prvního večera 19. 6. 2012, Stavovské divadlo. Absolventi 2012:

Klasický tanec: Anastasyia Bunda, Lýdie Hájková, Markéta Chudobová, Eliška Kolářová, Veronika Kolomazníková, Kristina Kornová, Kateřina Plachá, Natalia Shchegliuk, Anna Srncová, Vojtěch Jansa, Kryštof Šimek

Moderní tanec: Běla Dobiášová, Zuzana Fikrová, Kristýna Kocianová, Andrea Maříková, Kateřina Rošková, Markéta Tomcová, Michal Klohna

Program:

Najáda a rybář – fragment baletu
Hudba: Cesare Pugni
Choreografie a nastudování: Kateřina Lavická, Jaroslav Slavický podle J. Perrota
Výtvarná spolupráce: Josef Jelínek

Radůza
Hudba: Radůza
Choreografie a nastudování: Alena Drapalíková
Výtvarná spolupráce: ak. mal. Jitka Gemrotová

Un Ballo
Hudba: Maurice Ravel
Choreografie: Jiří Kylián
Nastudování: Nataša Novotná, Václav Kuneš, Rei Watanabe
Pedagogické vedení: Alena Drapalíková
Scéna: Jiří Kylián
Kostýmy: Joke Visser
Premiéra: 17. 1. 1991 AT&T Danstheater Den Haag

Česká suita
Hudba: Antonín Dvořák
Choreografie: Kateřina Dedková-Franková
Asistentka choreografie: Magdalena Kaprasová, Eva Ornstová
Kostýmy: Josef Jelínek