Adrena Axis aneb Promarněná šance
Pod novou choreografií Adrena Axis, která měla premiéru v divadle Ponec, je podepsán Jaro Viňarský. Choreograf, na jehož díla jsem ráda chodila, protože dokázal na scéně předestřít upřímnou výpověď tak nějak mezi řádky. Dařilo se mu z jednoduché hry tanečníků vykřesat něco magického. Tentokrát se ale ve mně po skončení díla rozprostřela podivná prázdnota.
Adrena Axis (Daniel Raček, Soňa Ferienčíková). Foto: Peter Snadík.
Adrena Axis je pojem označující fenomén stresu. To je aktuální téma a pro taneční performanci nosné, už jen proto, že příznaky stresu se projevují na fyzické úrovni. Jaro Viňarský obsadil do performance jednu tanečnici Soňu Ferienčíkovou (ta je zároveň spoluautorka konceptu), dva tanečníky Daniela Račka a Lukáše Homolu a bubeníka Lukáše Kubičinu. Bicí souprava tvoří také jednu z mála částí scénografie, vedle prací pračky a série velkých kulovitých světel, visících ze stropu jako v jakémsi hotelovém lounge baru nebo snad v prádelně.
Na bubny nejamuje jen bubeník, ale také tanečníci. A ten, kdo hraje na bubny, začne sám vibrovat. Dostane se do pohybu skrze kontakt s dynamicky se pohybujícím objektem. Něco podobného se stane, když si lehnete na kmitající pračku ve finiši praní. Aniž byste se předtím chvěli, ovládne vás třes. A tak je to i u stresu, kdy tělo reaguje na negativní faktor, třeba na křik. To všechno možná stálo na začátku konceptu tohoto díla. Bohužel to ale zůstalo jen v plánech.
Tanečníci se pohybují po scéně. Jejich pohyb ovlivňuje dunění bubnů. Zastavují se u pračky, aby do ní hodili svléknuté oblečení. Pračka pere. A tanečníci běhají po jevišti a vrací se zpět. Můžeme si jen domýšlet, že se cítí jako při nejvyšších otáčkách bubnu pračky. Nebo že jsou vyždímaní jako prádlo, které se v pračce mele. Myslím, že přitom však netuší, o čem vlastně tančí. Zdá se, že si při přípravě díla zahráli pár pohybových her na dané téma, které nakonec v choreografii zůstaly. Ty nakonec vyznívají nejlépe a dokonce trochu o stresu jsou.
Adrena Axis (Daniel Raček, Soňa Ferienčíková, Lukáš Homola). Foto: Peter Snadík.
V nich se totiž performeři dostanou do roviny hry a humoru. Za rachotu bubnů se do sebe zaklesnou částmi těl a vytváří roztodivné sochy, jako když se do sebe zašmodrchá prádlo v pračce. Drží pohromadě jen s vypětím všech sil. Rozpojit se mohou až ve chvíli, kdy bubeník přestane hrát. Ten je dokonale trápí a prověřuje schopnosti balance až za hranu.
V jiné hře mají namířením prstu moc „vypnout“ svého kolegu, který spadne na zem a zůstane bez pohybu. Když ale Daniel Raček začne na jevišti najednou křičet (opominu, že mu nerozumíme), spíše upozorní na to, že tady něco chybí. Úplně totiž absentují momenty, kdy může být divák doopravdy ohromen.
Psáno z premiéry 12. listopadu 2019, divadlo Ponec.
Adrena Axis
Koncept: Soňa Ferienčíková
Choreografie: Jaro Viňarský
Pohybový výzkum: Martin Kilvády
Tančí: Daniel Raček, Lukáš Homola, Soňa Ferienčíková
Hudba: Lukáš Kubičina
Premiéra: 12. 11. 2019
