Open-air v pražském letenském parku přilákal na tři tisíce návštěvníků, kteří se nahusto rozeseli v širokém rádiusu kolem plochy vyhrazené pro hru. Velká očekávání se tímto postupně proměňovala v hájení osobního výhledu, ovlivněného vzdáleností od ohniska dění. Průvodcovství představením se ujal moderátor (Romain Vigier) v kostýmu evokujícím dirigentský standard, a to včetně rozevláté bohaté (afro) kštice. Od minimalistického úvodu, během kterého se diváci zaposlouchali do houslového přednesu Beethovena, se scénická kompozice rozrostla o další účinkující, kapelu a jejich mnohé protichůdné fyzické výrazové prostředky a tematické roviny, volně připomínající například zápas dvou mocných rodů nebo gangsterku…
Po oznámení koncertu vážné hudby totiž do prostoru vpadli „protihráči“, anoncující odlišný hudební žánr a především pak veselý pohybový rej, jazz a akrobacii. Na principu „kdo s koho a kdo víc a hlasitěji“ navyšovaly oba týmy své běžné i absurdní prostředky k ovládnutí veřejného prostoru. Pokud poprvé přišla seriózně vyhlížející dvojice zastupující klasickou hudbu po nohou, bylo zřejmé, že „soupeři“ laťku v kategorii překvapivých vstupů navýší. Akrobaté vbíhali a metali přemety, poté vjížděli na motorkách, přijeli s vysokozdvižným vozíkem a dokonce i s naloženým nákladním vozem.
Akční koktejl významně dochucoval zvuk hudebních nástrojů, například na počátku v rámci poměřování sil se „přebíjely“ housle se saxofonem, posléze violoncello s pozounem či křídla s motorizovanou ještěrkou. Klavírista Johann Chauveau nepolevil ani tehdy, když jej vozík zvedal do výšky či když jeho nástroj čelil mnoha „útokům“ ze strany „zákeřných“ protihráčů. Brzy se však na oko znepřátelené vody promísily a výzvy se více vyšponovaly směrem k výkonům v pozemní akrobacii, handstands, cyr wheel či ke vzdušným kreacím. Iluzi svižného zmatku dotvářel megafon, ohně a prskající žhnoucí jiskry, jásot a křik performerů, veletoče a výskoky, dynamické artistické prvky řízené do všech možných stran, aby i ten nejvzdálenější divák nabyl dojmu aktivní přítomnosti. Pouliční show Arrêt d’Urgence v zásadě připomínala vřavu sportovního zápasu, ale volně také třeba silnici v zapadlém místě světa, na které se porouchal automobil, a v takové chvíli je třeba se hlasitě bavit i hasit. Artisté se situaci jednoznačně postavili čelem, a i navzdory propadům v tempu se nevzdali a odevzdávali svou energii a umění po dlouhé minuty. Dokonce došlo i na interakci s publikem, a to v případě tlačení nákladního vozu, kterým po přizvání diváctva úspěšně pohnuli.
Pouliční show Arrêt d’Urgence stála na dovednostech hudebníků, artistů a performerů a technických vymoženostech civilizace, které se „naštěstí“ porouchávají a tím zavdávají příčinu k akci čili hledání nápravy a vyplnění času čekání. Atraktivitu svého počínání vykřesal soubor Akoreacro skloubením všech součástek, tedy od těch tělesných po hudební až scénografické, kdy plošina automobilu sloužila jako jeviště a vysokozdvižný vozík například jako překážka. Využití kamionu coby platformy pro hru samozřejmě není žádnou novinkou, ať už se otočí list o rok nazpět, kdy festivalový program hostil Cirque Aïtal s představením A Ciel Ouvert odehrávajícím se „na dvorku“ vytvořeném do arény rozestavěnými karavany a návěsy, anebo se zamíří za oceán, kde na svém pro cirkus a bar upraveném kamionu bez nadsázky exceluje Cirque Kikasse.
Ten, kdo si přesto přál zavzpomínat na loňské opulentní oslavy dvacátého výročí existence festivalu, konkrétně na tři desítky akrobatů visících třicet metrů nad vodní hladinou Letenských sadů, dostal příležitost 21. července při premiéře filmového dokument Cirkus v srdci režiséra a kameramana Adama Sejka. Celovečerní snímek zachytil desetidenní realizaci, zákulisí i následná veřejná uvedení ohromujícího happeningu Pocta novému cirkusu / Aquanauts. Projekt tehdy sjednotil tvůrce a artisty ze švédského Cirkusu Cirkör, Cirku La Putyka, Losers Cirque Company, AirGym Art Company a SK Neptun. Cirkus v srdci se stal dalším souhrnným audiovizuálním materiálem, jenž se zasazuje o udržení tradice filmových dokumentů z příprav významných zahájení festivalu Letní Letná. Dalším z ojedinělých projektů se v minulosti stal v roce 2019 u příležitosti 16. ročníku přechod provazochodkyně Tatiany-Mosio Bongongy mezi vltavskými břehy čili na 350 metrů dlouhém laně ve výšce 35 metrů nad řekou. Přípravy a také fenomenální finále zachytila kamera a v režii Václava Flegla vznikl dokument Provazochodkyně nad Prahou. Francouzské uskupení Akoreacro patrně po sobě nezanechá filmový dokument, spíše však vzpomínku na vděčný nápad propojit akrobacii s hudbou, neboť tento dialog se právě v letošním programu otevírá velmi často a pokaždé jinak.
Psáno z představení Arrêt d’Urgence dne 14. 8. 2024. Festival Letní Letná se koná ve dnech 14. 8. – 1. 9. 2024.
Arrêt d’Urgence
Manon Rouillard, akrobacie
Roman Vigier, akrobacie
Tom Bruyas, akrobacie
Basile Narcy, akrobacie
Daniel Ortiz, vzdušný akrobat
Antonio Segura Lizan: akrobacie
Maxim Solé: akrobacie
Vladimír Tserabun: kontrabas, violoncello, baskytara
Veronika Tserabun: housle
Gael Guelat: Bicí, perkuse
Robin Mora: saxofon
Johann Chauveau: klávesy
Scénografie: Idéal Buschhoff
Světelný design: Manu Jarousse
Zvukový design: Pierre Maheu
VAŠE HODNOCENÍ
Hodnoceno 0x
Eliška Brtnická
Děkujeme, to nás moc těší!Thin Skin – Křehkost kovových prutů