Lenka Kniha Bartůňková si během let praxe vytvořila na poli pohybového divadla jasně čitelný rukopis spočívající ve scénickém i světelném minimalismu a silném důrazu na niterné emoce. Ani v představení Arytmie tomu nebylo jinak, a právě zjevný cit pro vyjádření individuální fyzické výpovědi a pocitů dodával celé choreografii skvělou dynamiku.
Studenti do velké míry plnili požadavky choreografky, která kus společně s nimi postavila tak, aby se mohli ukázat jako jednotlivé silné osobnosti. Pokud v představení bylo něco arytmického, pak možná právě nestálost a občasná labilita emocí, které chvílemi vybouchly v divoké vášni a expresi a jindy se tiše utápěly v melancholii. Právě střídání nálad, pro mladé lidi tolik typické, vytvořilo v jevištní pohybové stylizaci zajímavý celek – chvílemi nesourodý, ale vždy nabitý energií a emocí.
Od počátku bylo jasné, že na sále je překvapivě hodně účinkujících. Určit jejich skutečný počet bylo obtížné, protože mizeli a zase se objevovali v různých skupinách za zadním horizontem, střídali se a míhali. To, jak se Bartůňková skvěle vypořádala s nemalým počtem studentů v nepříliš velkém tanečním prostoru, jsem vnímala jako nejvýraznější choreografickou kvalitu.
Evidentní byla veliká převaha dívek nad chlapci. Ve skutečnosti nad jedním chlapcem tančilo 14 dívek, a to chvílemi doslova. V pasáži, kde se tanečnice různými způsoby ucházely o pozornost jediného mladého muže, se na něj nakonec svrchu houfně sesypaly.
V situacích, kdy dvojice dívek tančila vedle smíšené dvojice, to vypadalo spíše, že tanečnicím nepřišel partner, a tak z nouze tančí spolu.
Skupinu jednoznačně spojovalo obrovské nasazení a koncentrace, díky čemuž se jim dařilo chvílemi působit jako jednotně dýchající těleso. Ve střídajících se rytmech hudby Janka Rouse se jedni upozadili, aby dali prostor pro až intimní tanec mladého páru, a vzápětí se opět proměnili v pulzující dav. Každého ze studentů možná nečeká kariéra profesionálního tanečníka, nicméně v představení Arytmie dokázali, jak silní, vnímaví a působiví dokážou být všichni dohromady.
Psáno z představení 19. prosince 2019, konzervatoř Duncan centre.
Arytmie
Námět a choreografie: Lenka Kniha Bartůňková
Asistent choreografie: Marta Trpišovská
Světelný design: Michal Vodenka
Hudba: Janek Rous
Tvorba a interpretace: studenti 3. ročníku konzervatoře Duncan Centre
Premiéra: 18. 12. 2019
VAŠE HODNOCENÍ
Hodnoceno 8x
pierrot_le_fou
Romane, moc díky za tu první reakci. Cením si na ní zejména toho, že se pokouší otevřít prostor k rozmluvě o věci jako…Pokus o introspekci, který v performanci Pěny ztrácí směr