Badman – Supervelmoc ega

Badman/ Nultý bod. Foto: Vojtěch Brtnický.

Autor Hana Strejčková

Nultý bod byl každoročně až do doby ovlivněné pandemií přehlídkou převážně mezinárodních projektů výrazných osobností současných alternativních forem divadla, které často posouvají hranice estetické (ne)snesitelnosti a narážejí na limity diváckého vkusu a tolerance. Letošní dramaturgie festivalu vsadila na domácí produkci, při pohledu na program však v zásadě nemusela slevit ze svých dlouhodobých nároků představovat „jiné, nezařaditelné divadlo“. Badman je toho ostatně důkazem.

Česko-norská performerka se s fascinující energií zanořila do maskulinního světa diktátorů, „badmanů, gangsterů, bad boyů“. Svou ničím neohraničenou tělesnost propůjčovala amorálním strůjcům genocid, holocaustu, zla. Během šedesáti minut proměňovala fyzický rukopis. Transformovala se z ženy v muže či v ženu předstírající mužskou postavu, nebo v ženu ve slušivě padnoucím pánském obleku. Nabídla několik mimořádných detailů, jako například využití umělých řas k nalepení knírku pod nosem. Trefný symbol ženské atraktivity se jedním gestem stal znakem osoby, osobnosti, skupiny, strany, doby. V jiné chvíli si například žiletkou holila nejen tvář, ale také jazyk. Manipulovala s objekty (prapor, štít aj.), které ji spolu s projekcemi vtahovaly do světa těch, které se rozhodla zkoumat, poznávat a vymezovat se vůči nim. Hlasové polohy rozvíjela na škále od sensitivně sametové barvy po agresivní heslovité výpady, zpívala. Obracela se na publikum, hrála si s napětím a strachem, zastrašováním a útokem. 

Na začátku představení se herečka postavila na piedestal ke vchodu do budovy. Oblečená pouze do spodního prádla a nátělníku, bot, plastové roušky a hrdinského pláště zaujala sošnou pozici. V jedné ruce třímala tyč s bílým praporem, ve druhé držela tužky, kterými příchozí popisovali její tělo odpověďmi na otázku, kdo je nejlepší padouch. Evokovala tělo vystavené na protest a zároveň vydané všanc protestujícím, symbol odporu proti super-zlu či super-velmoci, interaktivní sochu v galerii postmoderního umění, nebo odkaz k polonahým aktivistkám ze skupiny Femen.

Prolog byl zakončen přinesením performerky, jež svými končetinami obepínala tyč podobně jako ulovená zvěř, na jevištní plochu, které v levém rohu dominoval stativ s kamerou a vzadu uprostřed se skvěla maska typická pro ženskou punk skupinu Pussy Riot, volně postavené plyšové houpací křesílko a vlevo za sebou zavěšený set portrétů na transparentních deskách umožňujících jejich projekci na okolní zdi.

Divadelní katalogizaci státníků pojala Kornetová jako self-experiment, ve kterém neváhala používat sebe jako nástroj k výzkumu obou stran moci, ke vtělování se do démonů totalitních systémů. Například stála před kamerou využívající mj. i princip „live cinema“ a mikropohyby ve svém obličeji se dokázala stylizovat tak, že se ztotožnila, až vpila do fotografie diktátora, která ji postupně na velké projekční ploše překryla. Fascinující metamorfózy vytvářela s groteskní nadsázkou, na první pohled zábavným pitvořením. Těmito mimickými nuancemi vstupovala do vizáží vůdců, svýma očima jako by je oživovala a vstřebávala do sebe jednoho po druhém. Jedním z emočních vrcholů představení pak byl bezesporu výstup, v němž svázala dlouhé svíce do svazku, který omotala kolem svého obnaženého těla a zapálila knoty.

Badman se, stejně jako vloni na Nultém bodu uvedené představení Cutlass Spring od kanadské tanečnice Dany Michel, razantně odvíjel od nezaměnitelného rukopisu – originality autorky –, anebo podobně jako představení Mea Culpa afrického performera Charlese Nomwendé Tiendrebeoga (člena divadla Continuo) si doslova i pomyslně zahrával s politikou, nastavoval svou tvář jako zrcadlo, nasazoval si podoby zemřelých i dosud panujících „badmanů“. Nela H. Kornetová se provokativními uměleckými prostředky vrhla do vln aktivismu, do disputace s ego-maskulinitou, do sice bezmocného, ale stále důležitého (sou)boje s nesvobodou.

Psáno z představení dne 12. července 2020, festival Nultý bod  ve Studiu Alta, Invalidovna.

Badman
Koncept a performer: Nela H. Kornetová
Dramaturgie: Anders Firing Aardal
Text: T.I.T.S. s Karmenlara Ely
Scénografie, světla, video: Jan Hajdelak Hustak, Heidi Dalene
Hudba: Bjorn Honsson
Outside eye: Geddy Anniksdal
Koprodukce: Grenland Friteater, Black Box theater, Blå Grotte, Scenekunst Østfold, Shin Theatre, divadlo Na Cucky
Podpořili: Kulturrådet – Arts Council Norway, Fritt Ord, Nadace Život Umělce
Světová premiéra: 7. 2. 2020