Chybění/Absent – Naléhání těl bez hlubšího ponoru

Chybění/Absent (Jaroslav Ondruš, Tereza Ondrová,Marek Menšík, Markéta Stránská, Jan Bárta). Foto: Vojta Brtnický.

Autor Lucie Dercsényi

Těla jako na běžícím pásu

V novém titulu Chybění/Absent se navrací téma fyzického handicapu, jímž se soubor VerTeDance zaobíral již v inscenaci Simulante Bande (premiéra v roce 2012). Jenomže, nelze vstoupit dvakrát do stejné řeky. Jestliže Simulante Bande v sobě neslo přímý dramaturgický tah, sociální podtext a gradaci, v Chybění se ocitáte spíše ve studené výzkumné laboratoři. Bílý baletizol, bílý zadní plán scény a vpravo umístěné nízké molo. Po něm nedefilují dokonalé manekýnky, ale na scénu zpoza světlých závěsů vstupují postupně tři muži a dvě ženy. Molo je pro ně jakýsi magnet, který je přitahuje. Na něj naléhají jejich těla, stavějí se na něm do rozličných postur a začínají vnímat jeden druhého. Mezi nimi je dívka bez nohy, zkouší dělat to, co ostatní, ale zjišťuje, že připevněná protéza levé končetiny je spíše na závadu, a proto ji později odkládá. Těla se sunou po stole jako po běžícím pásu, balancují na jeho hraně, padají z něj a opět se na něj vracejí.

Nohy v oblacích, ruce na zemi

Jeden z mužů se sune vpřed po šíji, ocitá se nohama v oblacích a rukama na zemi. Když vstane, jeho tělesná schránka je jako kostí zbavená a on se snaží najít její soudržnost. Tereza Ondrová pak v popředí scény provádí jemné poryvy trupu a paží, kdy podnět jejímu vlnění udává periferie těla. Pohyb prochází od konečků prstů do trupu a jeho centra, nohy se nemohou odlepit od země. Markéta Stránská zbavena překážky – protézy – se sune po podlaze a ostatní se k ní přidávají. Mají chodidla vklíněna pod jejím podpažím a táhnou ji po zemi; skupina se stmeluje, navzájem se drží, hledá balanc a vystřeluje handicapovanou dívku do vzduchu. Její protéza se na chvíli použije jako helma, když je připevněna na hlavu jednoho muže a druhý jej naviguje. Veškeré zkoumání doprovází elektronická hudba, převážně dunivé zvukové tepání, jehož rytmus nepodmiňuje dění na scéně. Zdraví přejímají postoje a posuny od handicapované a chtějí pochopit skrze její pohybový modus to, co ji může omezovat. Nebo naopak nutí překračovat limity a nacházet nové tělesné průniky?

Choreografie ovšem působí poněkud suše a její emoční dopad se jeví mdle. Práce s handicapem není ničím novým a o možnostech fyzického kontaktu a potkávání těl zdravých a postižených už vypovídá řadu let britský soubor Candoco (také kdysi hostoval v Arše). Navíc toto téma již maximálně využily Ondrová a Kotlíková ve zmiňovaném Simulante Bande. Vyvstává pak otázka: Proč se k němu vracet? Vzletné úvahy o tom, „co může chybět, aby něco zůstalo“ či „kolik toho musí chybět, aby něco dávalo smysl“, zůstávají nakonec v reálu jen hrou slov v programu, bez obsahově přesvědčivého scénického naplnění.

Chybění jako zjevný či skrytý handicap se ukázalo coby nenaplněný a, v tomto případě, i přeceněný syžet, který v hodinové stopáži nadchne asi nejvíce tvůrce samé a účinkující – jejich improvizace byla jedním z hlavních inspiračních zdrojů choreografie. Jenomže Chybění vskutku cosi schází. Působí jako syrové naléhání těl bez hlubšího ponoru a čitelnějšího smyslu.  

Psáno z premiéry 1. listopadu 2015 v Divadle Archa.  

Chybění/Absent
Koncept a choreografie: Jaro Viňarský
Tvorba a tanec: Tereza Ondrová, Markéta Stránská, Jaroslav Ondruš, Marek Menšík a Jan Bárta
Dramaturgie: Jano Zaťko
Scéna a kostýmy: Adriana Černá
Světelný design: Tomáš Morávek
Hudba: Tomáš Procházka
Premiéra: 1. listopadu 2015, Divadlo Archa