Chybění/Absent – Naléhání těl bez hlubšího ponoru

Chybění/Absent – Naléhání těl bez hlubšího ponoru

Chybění/Absent – Naléhání těl bez hlubšího ponoru

V Divadle Archa proběhla premiéra projektu, k jehož vzniku daly impulz Tereza Ondrová a Veronika Kotlíková, jejichž tvůrčí potenciál je od roku 2004 hnací silou seskupení VerTeDance. Soubor má na svém kontě řadu ocenění, získal cenu pro tanečnici roku, cenu za nejlepší světelný design, ceny Divadelních novin, třikrát VerTeDance vyprodukoval taneční inscenaci roku (2005 – Tichomluva, 2012 – Kolik váží vaše touha?, 2014 – Korekce). Úspěchy slavil také v zahraničí, když letos výrazně zabodoval na festivalech v Birminghamu a Edinburghu. Ocenění jsou jistě skvělá věc, na druhou stranu jsou zavazující v nárocích, které jsou pak od jejich držitelů očekávány. A když do úspěšného tandemu přizvete dalšího žádaného kolegu, požadavky se ještě zvětšují. VerTeDance do své novinky totiž zaangažoval slovenského choreografa a tanečníka Jara Viňarského, dalšího ceněného tvůrce, který dostal cenu The Bessie Award for Outstanding Performance 2013.   Těla jako na běžícím pásu V novém titulu Chybění/Absent se navrací téma fyzického handicapu, jímž se soubor VerTeDance zaobíral již v inscenaci Simulante Bande (premiéra v roce 2012). Jenomže, nelze vstoupit dvakrát do stejné řeky. Jestliže Simulante Bande v sobě neslo přímý dramaturgický tah, sociální podtext a gradaci, v Chybění se ocitáte spíše ve studené výzkumné laboratoři. Bílý baletizol, bílý zadní plán scény a vpravo umístěné nízké molo. Po něm nedefilují dokonalé manekýnky, ale na scénu zpoza světlých závěsů vstupují postupně tři muži a dvě ženy. Molo je pro ně jakýsi magnet, který je přitahuje. Na něj naléhají jejich těla, stavějí se na něm do rozličných postur a začínají vnímat jeden druhého. Mezi nimi je dívka bez nohy, zkouší dělat to, co ostatní, ale zjišťuje, že připevněná protéza levé končetiny je spíše na závadu, a proto ji později odkládá. Těla se sunou po stole jako po běžícím pásu, balancují na jeho hraně, padají z něj a opět se na něj vracejí.   Nohy v oblacích, ruce na zemi Jeden z mužů se sune vpřed po šíji, ocitá se nohama v oblacích a rukama na zemi. Když vstane, jeho tělesná schránka je jako kostí zbavená a on se snaží najít její soudržnost. Tereza Ondrová pak v popředí scény provádí jemné poryvy trupu a paží, kdy podnět jejímu vlnění udává periferie těla. Pohyb prochází od konečků prstů do trupu a jeho centra, nohy se nemohou odlepit od země. Markéta Stránská zbavena překážky – protézy – se sune po podlaze a ostatní se k ní přidávají. Mají chodidla vklíněna pod jejím podpažím a táhnou ji po zemi; skupina se stmeluje, navzájem se drží, hledá balanc a vystřeluje handicapovanou dívku do vzduchu. Její protéza se na chvíli použije jako helma, když je připevněna na hlavu jednoho muže a druhý jej naviguje. Veškeré zkoumání doprovází elektronická hudba, převážně dunivé zvukové tepání, jehož rytmus nepodmiňuje dění na scéně. Zdraví přejímají postoje a posuny od handicapované a chtějí pochopit skrze její pohybový modus to, co ji může omezovat. Nebo naopak nutí překračovat limity a nacházet nové tělesné průniky? Choreografie ovšem působí poněkud suše a její emoční dopad se jeví mdle. Práce s handicapem není ničím novým a o možnostech fyzického kontaktu a potkávání těl zdravých a postižených už vypovídá řadu let britský soubor Candoco (také kdysi hostoval v Arše). Navíc toto téma již maximálně využily Ondrová a Kotlíková ve zmiňovaném Simulante Bande. Vyvstává pak otázka: Proč se k němu vracet? Vzletné úvahy o tom, „co může chybět, aby něco zůstalo“ či „kolik toho musí chybět, aby něco dávalo smysl“, zůstávají nakonec v reálu jen hrou slov v programu, bez obsahově přesvědčivého scénického naplnění. Chybění jako zjevný či skrytý handicap se ukázalo coby nenaplněný a, v tomto případě, i přeceněný syžet, který v hodinové stopáži nadchne asi nejvíce tvůrce samé a účinkující – jejich improvizace byla jedním z hlavních inspiračních zdrojů choreografie. Jenomže Chybění vskutku cosi schází. Působí jako syrové naléhání těl bez hlubšího ponoru a čitelnějšího smyslu.   Psáno z premiéry 1. listopadu 2015 v Divadle Archa.   Chybění/Absent Koncept a choreografie: Jaro Viňarský
Tvorba a tanec: Tereza Ondrová, Markéta Stránská, Jaroslav Ondruš, Marek Menšík a Jan
Bárta
Dramaturgie: Jano Zaťko
Scéna a kostýmy: Adriana Černá
Světelný design: Tomáš Morávek
Hudba: Tomáš Procházka
Premiéra: 1. listopadu 2015, Divadlo Archa  

VAŠE HODNOCENÍ

A jak byste představení hodnotili vy?

Témata článku

Tanec

DIÁŘ PŘEDSTAVENÍ

srpen 2019

Po Út St Čt So Ne
29
30
31
1 2 3 4
5 6 7 8
9
10 11
12 13
14
15
16
17
18
19
20
21
22
23
24
25
26
27
28
29
30
31
1
DEJTE NÁM TIP NA PŘEDSTAVENÍ

POSLEDNÍ KOMENTÁŘE

to nejčtenější z tanečních aktualit

Přihlašte se k odběru newsletteru: