Cunningham, Cage a Kotík
Národní divadlo moravskoslezské připravilo projekt Festival ostravských divadel v Praze (26. září–2. října 2014), v jehož průběhu se také připomnělo hostování souboru Merce Cunninghama* v roce 1964 v Praze a Ostravě. Organizátoři vydali k ojedinělé akci obsáhlý program citující mnohé zajímavé prameny vztahující se k tehdejší, vzhledem k panujícím politickým poměrům, nečekané a téměř utajené události. Najdeme v něm i vzpomínky těch, kteří tenkrát zažili akci na vlastní kůži. Jedním z nich byl také Petr Kotík, hudební skladatel žijící v současnosti v New Yorku, dirigent a umělecký šéf Ostravského centra nové hudby, který je velkým vyznavačem Johna Cage. Právě jeho jméno je neodmyslitelně spjato s Cunninghamovým souborem, jenž jeho extravagantní kompozice roztančil.
Cage byl experimentátor, vzbudil pozornost svým „preparovaným klavírem“, když jeho struny ověsil různými předměty. Do jeho skladeb pronikaly nové zvuky, zdánlivě rušivé, ale Cage v nich objevoval novou krásu. Ve stejně nelibozvučných intencích se odvíjely i skladby, které zazněly v začátku hudebně-taneční performance připomínající jména amerických umělců – legendárního choreografa Merce Cunninghama, skladatele Johna Cage a výtvarníka Roberta Rauschenberga. V Ostravě představení uvedli o čtyři dny dříve než v Praze, kde umělci vystoupili na Nové scéně 28. září.
Tanec podle Cunninghama
Petr Kotík se svou Ostravskou bandou rozehrál jako první kompozici Christiana Wolffa Music for Merce Cunningham z roku 1959. Choreografického nastudování dvacetiminutové skladby se ujal Daniel Squire, který také připravil všechny tři uvedené opusy.
Na scéně se objevují v červených kombinézách Daniel Squire a Nicole Morelová. Každý tančí sám pro sebe a jejich setkání se zdá dílem náhody, když je tanečnice svým partnerem zachycována a přenášena jako bezvládná figurína. Squire pracuje s principy Cunninghamovy taneční techniky, kterou zažil na vlastním těle, když tančil v jeho skupině. V zásadě nic nenarušuje ani nic nového nepřináší a poslušně následuje svého učitele.
Stejně jako Cunningham i Squire si hraje s pohybem, suše a poklidně ho tvaruje, bez emocí, traumat, příběhu. Časté rovné linie, kontrolované švihy, stále aktivní dech a výrazné odvíjení páteře, které určuje, kam se pohyb bude ubírat. Kombinace prvků jsou náročné, vyžadují technickou jistotu a maximální soustředění. Squire neopouští, stejně jako Cunningham, až urputně čistou formu, kde nic nesmí rušit; důležitá je přesnost provedení, estetický účin póz či grahamovských zakřivení.
Ačkoli si Cunningham pohrával ve svých kompozicích s náhodou, jeho zadání vyžadovala technickou vyspělost tanečníků, jistotu a stálou kontrolu nad precizním provedením. Nic nesmělo vybočovat a vše muselo dostát technickým finesám, i když se jednalo o hledání nových, náhodně tvořených tvarů. A jak se ukázalo, stále není snadné plynule a bez zaváhání provést těžké prvky (s některými měl problémy i sám Squire).
Hra slov a zvuků
V následující choreografii These then were the perverse – perverse’s the werd – steps he deveyesed s hudbou Toshi Ichiyanagiho (Activities for Orchestra z roku 1961) se na scéně pohybují hudebníci v černých oblecích, kteří dlouhými dřevěnými tyčemi vytvářejí zvuky, na které reaguje jen Daniel Squire. Diváci jsou oslnění rampou na ně nasměrovaných ostrých světelných štychů, a pokud jim nepříjemné nasvícení dovolí, vidí sólistu zaujímat rozličné pózy. Má jen slipy tělové barvy a jeho tělo reaguje na skřípavé zvuky, do nichž ze záznamu proniká Cageův zpomalený hlas citující jeho slavné Empty Words. Squire vlastně netančí, zůstává stát vždy v jiném postoji, jiné poloze. Jsou strohé a prázdné jako komolená slova, přitom nedráždí jako skřípění a bouchání vydávaná dřevěnými tyčemi.
V závěrečné třicetiminutové choreografii Anyroad s hudbou Johna Cage Concert for Piano a Orchestra z roku 1958 se představili tanečníci ostravského baletu. Mají bílé haleny a jakési plenkové kalhotky, které jim občas vykukují zpod košil. Jen jeden z nich (Squire) má kalhoty, svetr a kšiltovku a občas se mezi nimi mihne. Opět se odehrává sled variací v duchu Cunninghamových děl šedesátých a sedmdesátých let, bez vzruchu a líbivé harmonie. Pohybové sekvence se opakují, aby posléze přinesly minimální, téměř neznatelné změny – ve frázování pohybu, jeho prostupování prostorem či jen zalomení paží. Tanečníci sledují své vlastní dráhy, pohybová struktura zůstává přesně vymezena v prostoru i čase. Výkonům nechybí virtuozita a hbitost, kterou Cunningham vždy vyžadoval.
Na začátku představení a mezi jednotlivými skladbami zněly úryvky z přednášky Johna Cage Indetermity/Neurčenost, kterou v roce 1958 proslovil na Světové výstavě v Bruselu. Pomalé frázování slov dokreslovalo dadaistickou atmosféru večera, který byl připomenutím legendárních uměleckých i intelektuálních výbojů, pro něž nemusí mít (ani dnes) každý pochopení.
Psáno z představení 28. září 2014, ND Praha – Nová scéna.
Pocta CunninghamoviKoncept a idea projektu: Petr Kotík a Jiří Nekvasil
Dirigent: Petr Kotík
Ostravská banda
Music for Merce Cunningham Hudba: Christian Wolff
Choreografie: Daniel Squire
Scéna a kostýmy: Daniel Squire
These then were the perverse – perverse’s the werd – steps he deveyesed Hudba: Toshi Ichiyanagi: Activities for Orchestra (1961)
Choreografie: Daniel Squire
Anyroad
Hudba: John Cage: Concert for Piano and Orchestra (1958) Scéna a kostýmy: Daniel Squire
Choreografie: Daniel Squire Uvedení: 24. září (NDM Ostrava – Divadlo Antonína Dvořáka) a 28. září 2014 (ND Praha – Nová scéna) * Mercier (Merce) Philip Cunningham (16. dubna 1919, Centralia, Washington, USA–26. července 2009, New York) byl americký tanečník a po více než půl století choreograf moderního tance. Spolupracoval například se skladatelem Johnem Cagem (svým životním partnerem) nebo s výtvarníkem Andym Warholem a skupinou Sigur Rós. V roce 1953 založil soubor Merce Cunningham Dance Company, pro který vytvořil asi dvě stě různých děl. Vypracoval taneční techniku, která mu umožňovala připravit tanečníky na jeho práce.
VAŠE HODNOCENÍ
A jak byste představení hodnotili vy?
Hodnoceno 0x
TANEC PRAHA
Konstrukt vytvářený kolem Tance Praha (TP) je i dle tohoto článku bohužel plný nesprávných informací, o jejichž původu…Co nás naučilo prosincové setkání o dění v Tanci Praha a divadle PONEC?