CZECH IN – český tanec na bratislavském jevišti
První na programu byly Slovanské dvojzpěvy v choreografii Libora Vaculíka. Ačkoli Libor Vaculík byl mimo jiné mnoho let sólistou Slovenského národního divadla, jeho opus z roku 1999 vycházející z kontrastu Dvořákových skladeb byl na Slovensku uveden nyní poprvé. Slovanské dvojzpěvy stojí hudebně na dvou odlišných světech, jež se v Českých zemích a zde i v hudbě Antonína Dvořáka střetávají – zemitý a převážně durový prvek zastoupený Slovanskými tanci op. 46 a 72 (divák jistě pozná oblíbený Furiant, Sousedskou nebo Skočnou z první řady i další) je proložen mollovou inspirací Moravských dvojzpěvů vycházejících z lidových písní. Choreografie vyrůstá z emotivní atmosféry hudby, necituje lidové prvky, ale inspiruje se jimi stejnou měrou jako moderním tancem. Před zraky diváků se neodehrává konkrétní příběh, spíše menší sondy do života vztahů mladých lidí. Škádlení a dovádění, hry mezi dívkami a chlapci. Lyrické okamžiky se střídají s dynamickými sekvencemi, kde vynikají chlapci se svými synchronizovanými skokovými vazbami. Bílé kostýmy jen podtrhují dojem čistoty a nevinnosti mládí. Těžko vybrat nejzajímavější okamžiky z celého proměnlivého díla. Je možné vysledovat vztah jakéhosi ústředního páru (Andrej Szabo a Klaudia Bittererová se zcela ponořili do plasticity pohybu i lyrického herectví), k němuž se další čtyři přidávají se svými variacemi. Nechybí tradiční formace řady nebo kruhu, postup čelem k divákům, který i na malém jevišti působí monumentálně. Soubor podává tanec zcela bezprostředně a s lehkostí, která je obdivuhodná už vzhledem k jeho mezinárodnímu složení. Jediné, co dílu v tomto případě ubíralo na působivosti, byla právě malá scéna divadla. Tanečně i pro vyznění hudebního doprovodu, byť z nahrávky, si Slovanské dvojzpěvy zasluhují daleko více prostoru.
V duchu folklórní inspirace se nesla také Lyrická, intimní duet Petra Zusky, uměleckého šéfa baletu ND v Praze, který původně vznikl v roce 2008 pro Balet Gala v Praze (nyní je součástí komponovaného večera Svěcení jara). Niterné dílo tentokrát tančil Petr Zuska se Zuzanou Susovou. Zuska do své vlastní choreografie vnáší zralý taneční projev, Zuzana Susová zase ženskou křehkost. Rozehrávají duet, který je postavený spíše na hranici snu nebo představy, vzpomínky či touhy. Tomu napovídá i výběr balad, východoslovenských a rusínských lidových písní v podání dua Vyšivanka – Lada, jejichž námětem je smrt, válka, ale také svatba. Petr Zuska jako ve všech svých choreografiích i zde pracuje s promyšleným light designem, vykresluje linie a přesně ohraničený prostor, kterým prohlubuje skutečnou či myšlenou vzdálenost tanečníků. Slovenské publikum tato miniatura okouzlila.
Z tvorby Jiřího Kyliána soubor získal na svůj repertoár dva kusy z druhé poloviny 80. let. Prvním je choreografie Falling Angels – kompozice pro osm tanečnic, jejichž tanec udává proměnlivý rytmus perkusí Steva Reicha. Celý kus je postavený na vteřinové přesnosti, se kterou je pohyb proměnlivě tvarován. Světelné výseče zvýrazňují sólové výstupy tanečnic, které se po chvíli navracejí zpět do skupiny. Gesta se zdánlivě mechanicky opakují, ale vždy s drobnými obměnami intenzity, směru, v závislosti na rytmických vzorcích, které přecházejí jeden ve druhý. Osm těl je vysoustruhováno jako z jedné mateční hmoty, tanečnice jsou v prostých černých trikotech, které zbytečně neodvádějí pozornost – o to více vyniká čistota pohybu. Choreografie pracuje s ženským elementem, několik gest připomíná mávnutí křídel a odkazuje k názvu, ale tím, co poutá především, je provedení a základní nápad rozrůstajícího se a přetvářejícího pohybu, který vyvěrá ze změny v detailech. Diváci sledují se zatajeným dechem, jak hodinový strojek tvořený osmi součástkami klape do rytmu. Snad jen poznámka – kdyby byla choreografie zařazena jako poslední, byla by dokonalou tečkou, protože u publika měla z celého večera největší ohlas.
Odlehčený závěr večera představovalo Šest tanců, Kyliánova práce z roku 1986, jejíž humor je zatím nestárnoucí. Je inspirována hudbou W. A. Mozarta, jeho Šesti německými tanci, které obléká do parodie a zdánlivě nesmyslných tanečních kreací. Páry tančí, ale také se perou, přetahují, překážejí si, pronásledují… S neodolatelnou hravostí, kterou doplňuje pocuchané negližé a paruky s mocnými nánosy pudru, výrazné líčení odkazující k baroku. Na scéně se objevuje i oblíbený doplněk tohoto Kyliánova období – pohyblivé černé krinolíny, jichž užívají především tanečníci jako rekvizit. Do základu zvládnutá taneční technika dovoluje tanečníkům soustředit se na detail, využívat na plno herecké schopnosti až na hranici karikatury. Jsou to vztahy vedené k absurdním situacím, s jádrem reality a velkou porcí humoru navrch. Na vynikajícím výsledku mají kromě samotných účinkujících velký podíl také spolupracovníci Jiřího Kyliána, kteří se na nastudování podíleli – asistentka choreografie Roslyn Anderson a lihtdesignér Kees Tjebbes, který se věnuje právě technickým úpravám nastudování Kyliánových choreografií po celém světě.
Nejobdivuhodnější na Baletu Bratislava je – že existuje. Soubor prakticky bez existenčních jistot, jehož budoucnost se odečítá v horizontu měsíců, se skromným zázemím činoherní scény, a přece odvádějící výkony s nasazením a profesionalitou, které by jim mnozí mohli závidět. Když soubor jeho umělecký ředitel Mário Radačovský spolu s dramaturgyní Miroslavou Kovářovou založil, vytýčili si za cíl „zaplnit prostor mezi klasickými a výpravně náročnými produkcemi velkých souborů a nízkonákladovými projekty malých nezávislých skupin v oblasti moderního a současného tance“ a zatím se jejich plán daří, minimálně co do obohacení tanečního repertoáru, který může publikum nejen v Bratislavě, ale také v městech, kam BB vyjíždí na zájezdy, poznat. Každá z dosud uvedených premiér byla něčím výjimečná, a pokud bude existence souboru jen trochu zajištěna, o jeho uměleckou budoucnost se jistě bát nemusíme. České publikum bude mít možnost se s Baletem Bratislava seznámit za několik dní – 24. března hostuje v Janáčkově divadle v Brně s neoklasickým komorním baletem Mária Radačovského Romeo a Julie.
Psáno z premiéry 16. března 2012, Divadlo Nová scéna, Bratislava
Foto: Ctibor BachratýCzech In: Kylián – Vaculík
Premiéra: 16. 3. 2012
Slovanské dvojzpěvy
Hudba: Antonín Dvořák
Choreografie a scéna: Libor Vaculík
Kostýmy: Roman Šolc
Premiéra: 1999 / Balet Praha
Host večera: Lyrická (Národní divadlo Praha)
Choreografie, scéna a světelný design: Petr Zuska
Hudba: Vyšivanka – Lada
Kostýmy: Roman Šolc
Premiéra: 24. 4. 2008 / Národní divadlo
Falling Angels
Hudba: Steve Reich
Choreografie: Jiří Kylián
Kostýmy: Joke Visser
Světelný design: Joop Caboort
Nastudování: Roslyn Anderson
Technická adaptace: Kees Tjebbes
Premiéra: 1989 / AT&T Danstheater, Den Haag
Šest tanců
Hudba: Wolfgang Amadeus Mozart
Choreografie: Jiří Kylián
Scéna a kostýmy: Jiří Kylián
Světelný design: Joop Caboort
Nastudování: Roslyn Anderson
Technická adaptace: Kees Tjebbes
Premiéra: 1986 / Het Musiektheater
VAŠE HODNOCENÍ
A jak byste představení hodnotili vy?
Hodnoceno 0x
Jana Novotná
Myslím, že recenze a její závěrečné otázky dokonale odpovídají na to, nakolik je tento už sám o sobě ND naprosto nehodný…Puppet, Dos soles solos – Dvojitá sázka na jistotu?