Dáma s kaméliemi – Nová verze Roberta Balogha

Robert Balogh se téměř po celou dobu šéfování olomouckého baletního souboru důsledně věnuje klasickému repertoáru a jemu příbuzných témat vycházejících z klasické literatury a hudby. Občas se vrací i k titulům, které již uváděl dříve a s jinými baletními soubory. Právě La Dame aux Camélias ho snad osudově přitahuje, a proto se k ní, již popáté a vždy s novými úpravami, vrací. Známá byla jeho pražská verze, kterou inscenoval spolu s režisérem Petrem Weiglem v Národním divadle na hudbu Giuseppe Verdiho v úpravě Ladislava Simona. 

Yui Kyotani, Antonín Blahuta. Foto: J. Procházka.

Yui Kyotani, Antonín Blahuta. Foto: J. Procházka.

Zkušený i jistý v dramaturgickém rozhodování je sám v olomouckém souboru šéfchoreografem a nenechá místo jinému hostujícímu umělci. Tím se stává, že soubor je vlastně jednostranně veden. Zůstává sice v technicky poměrně velmi dobré kondici, ale Baloghovi tanečníci by si zasloužili čerstvý vítr a vzruch, aby se naopak zbavili jisté, poněkud zavádějící sebejistoty v rámci zajeté konvenční taneční frazeologie. Měli by být konfrontováni s jiným choreografickým rukopisem, aby vznikla ozdravná „dysbalance“ ve vývoji celého souboru, který se v listopadové premiéře projevil kompaktně, soustředěně.

Dámu s kaméliemi znají snad všichni z románu Alexandra Dumase ml., který zbožňoval Marii Duplessisovou alias Marguerite Gautierovou. Tentokrát Robert Balogh sáhl k výběru adekvátní hudby jejich současníka, Fryderyka Chopina, a také Sergeje Rachmaninova, který spadá do pozdějšího období. Nicméně oba zvolení autoři lépe konvenují danému tématu, mnohem lépe než někdy používaná hudba z opery La traviata Giuseppe Verdiho.

Slavná baletní inscenace Dámy s kaméliemi Johna Neumeiera je naprosto nevymazatelná z paměti těch diváků, kdo mohli zažít živě v jedinečné interpretaci Marcii Haydée, fantastickou stuttgartskou primabalerínu, a Ivana Lišku (premiéra v roce 1978 ve Stuttgartu). V roce 2013 na Zlaté Praze Neumeier promítal i neméně geniální filmovou verzi s těmito vynikajícími tanečníky a velmi pečlivě přednášel o svých tvůrčích postupech i rozboru nejen tanečních, ale i hereckých detailů jednotlivých rolí. Inspirace tímto velkým dílem je u Roberta Balogha patrná. Kdo by odolal velkému vzoru před sebou.

V úvodu prvního jednání uvádí choreograf na scénu hlavní postavy včetně vynikající klavíristky Alice Rajnohové, která téměř bez pauzy doprovází na koncertní křídlo dějové a taneční situace, a to celou dobu přímo na jevišti. Její výkon je bezpochyby umělecky výjimečný i délkou a obsahovou hloubkou Chopinových skladeb. Orchestr ji vlastně jen lehce doprovází pod taktovkou dirigenta Tomáše Hanáka. Jedná se o Preludia č. 12, 13, 15, 17, 20 a 24, Baladu č. 1 a Klavírní koncert č. 1. 

Yui Kyotani, Antonín Blahuta. Foto: J. Procházka.

V salonu domu zemřelé pařížské kurtizány Marguerite Gautierové probíhá dražba přepychového majetku. Vzrušené vyvolávání je kontrastem k smutné a tragické události, které předcházelo velké romantické drama. Po ostrém střihu se dostáváme do pařížské Opery, kde se sešla v lóžích inscenovaného hlediště smetánka včetně Marguerite doprovázené svým obdivovatelem, vévodou de Giray (Vadim Tsepelev). Během představení Giselle (vzadu na scéně vidíme duet Giselle a vévody Alberta z druhého jednání) se seznámí Armand Duval s Marguerite. Herecké akce jsou poměrně přirozené. 

Děj se rozbíhá. Sledujeme ples s velmi exponovanými tanečními páry s velkými zvedačkami a rutinní partneřinou.  Po prvním, krátkém seznámení nechá choreograf Armanda suverénně pohybovat v bytě u Marguerite, jako by byl doma. Teprve počínající vztah bere dost „hákem“ na úkor Dumasova románu. Posléze milenci odjíždějí na venkov a žijí sami pro sebe, milostný vztah se rozvíjí.

Ostře zasáhne otec Armanda, Georges Duval (Jan Kolda). Navštíví Marguerite v jejím apartmá a přesvědčí ji, aby odjela a neopětovala lásku Armandovi. Jeho sestra se má vdávat a vzhledem ke společensky nepřípustnému Armandově vztahu by se dobře situovaní Duvalovi ve svém postavení znemožnili. Nemohli by přece přijmout do rodiny kurtizánu. Marguerite nechá po sobě jen dopis a odjíždí.

Základní příběh drží pohromadě, ale leckdy choreograf pomíjí důležitá fakta, logičnost v detailech a návaznosti scén. Balogh inscenuje neoklasický taneční proud sól, duetů i dobře secvičených párů, sboru. Proč tedy v obsahovém sledu dělá chyby? Proč nepracuje logičtěji a citlivěji s expozicemi a hereckým vývojem postav? V rutinních, dobře postavených duetech chybí procítění a propojení dějového vývoje.

Začíná druhé jednání – orchestr hraje pasáže z Rachmaninovy 2. symfonie, část 1. klavírního koncertu a Elegie č. 1. Armand nechápe, co se stalo, proč Marguerite zmizela. Při následném setkání v Paříži, na roztančeném plese Marguerite uráží. Tančí s novou milenkou Olympií, aby ji potupil, veřejně Marguerite platí za její služby, aby ji ponížil před vévodou de Giray.

Všichni kolem tančí a tančí, jako by se skoro nic nestalo. Postavě vévody de Giray dává Balogh v inscenaci větší důraz, naopak z Armanda dělá nestálého a rozpačitého floutka. Marguerite má již velmi chatrné zdraví. Její nemoc se stále zhoršuje. Záchvaty kašle jsou zlé, a přesto – jakoby nic – si zatančí s Armandem pěkný duet. Armand odchází. Opuštěná, smutná a nemocná Marguerite zůstává sama. Bez zvláštní dramatické gradace přímočaře klesá na zem a umírá.

V inscenaci je pomíjena tragičnost postav. Japonka Yui Kyotani, výborná tanečnice, je technicky suverénní. Snaží se citlivě i expresivně vyjádřit, a jak nejvíc může, nahrazuje, co není v choreografii logicky dotaženo. Chvílemi se zdá, že celou inscenaci táhne opravdu sama. Antonín Blahuta je sice dobrý tanečník, ale nepřirozeně přehrává. Na romantického hrdinu herecky nestačí.

Kostýmy Romana Šolce i scéna Eduarda Přikryla snad vyhověly všem požadavkům. Přes mnohé nedotaženosti i baletní klišé se jedná o poměrně vyrovnané představení. Díky výjimečnému sólovému i koncertnímu výkonu výše zmiňované Alice Rajnohové bude inscenace jistě dobře navštěvovaná.

Psáno z premiéry 13. listopadu 2015, Moravské divadlo Olomouc.

La Dame aux Camélias Kurtizána vykoupená láskou a smrtí
Libreto (podle stejnojmenného románu Alexandra Dumase ml.), choreografie a režie: Robert Balogh
Hudba: Fryderyk Chopin a Sergej Rachmaninov
Hudební nastudování, dirigent: Tomáš Hanák
Sólový klavír: Alice Rajnohová
Scéna: Eduard Přikryl
Kostýmy: Roman Šolc
Light design: Bohuslav Kraus
Premiéra: 13. listopadu 2015

VAŠE HODNOCENÍ

A jak byste představení hodnotili vy?

Hodnoceno 0x

Témata článku

Robert Balogh

Balet Moravského divadla

Moravské divadlo Olomouc

Tanec

DIÁŘ PŘEDSTAVENÍ

duben 2021

Po Út St Čt So Ne
29
30
31
1
2
3
4
5
6
7
8
9
10
11
12
13
14
15
16
17
18
19
20
21
22
23
24
25
26
27
28
29
30
1 2
DEJTE NÁM TIP NA PŘEDSTAVENÍ

POSLEDNÍ KOMENTÁŘE

to nejčtenější z tanečních aktualit

Přihlašte se k odběru newsletteru: