Devourer – O poživačnosti bez hranic

Devourer. Foto: Vojtěch Brtnický.

Rozlehlý, otevřený a vzdušný prostor je posetý mořem černých míčků – to je první a zároveň nosný obraz celé performance. Na širokém a hlubokém jevišti se hned v úvodu zpřítomňuje požitek z obsese. Zprvu verbálně, pak fyzicky. Divák v pološeru pozoruje pomalu se plížící postavu, která ve zvukomalebně zpomaleném tempu vypráví příběh o vzniku černých děr ve vesmíru a zhroucení gravitace do jediného bodu. Fyzikální jev černé díry znázorňuje metaforu pro požírače, který absorbuje cokoliv, co je v prostoru vidět, slyšet, ba i cítit. Postava zmlkne a následně se začíná pohybovat napříč celým prostorem a abstraktně zpřítomňuje obrovsky silnou a zároveň subtilní, nehmotnou koncentrovanou sílu, která přichází zvenčí, z dálky, z jiného neznámého a transcendentně všeobjímajícího prostoru, možná až z nitra kosmu.

Je to požírač zážitků. Postava od hlavy až k patě obtažená světlou látkou a skrytá ve vrstvách tkaniny pluje prostorem a sbírá vše, co jí přijde do cesty. Jednoduchá scénografie zde dobře a hravě funguje. Velký prostor skýtá i širokou paletu akustických možností. Prostorná zvuková krajina vytváří efektní sound design. Zvuky kutálejících se míčků, kroků i hlasů se cyklicky objevují i ztrácejí. Tu a tam se přidá hlasitý projev publika nebo nečekaný štěkot psa diváka sedícího vpředu, který představení sice úsměvně naruší, ale v tom samém okamžiku nabydeme dojmu, že hlas zvířete do okolního zvukového prostředí zapadá a symbioticky se propojuje a usazuje ve zvukové krajině. Jde o velmi zajímavý a klíčový moment.

Tajemná postava přestává fungovat v mimetické rovině a transformuje se do klaunské. Už nevede monolog, ale svou hru přímo propojuje s reakcemi živých lidí, s reálným světem. Reakce publika se v průběhu performance stupňují. Chamtivost tak postupuje do další úrovně, kde se zhmotňuje. Stvoření přestává být abstraktní bytostí, zvětšuje se, když do látkových tunelů nasává míčky a obaluje se jimi. V touze pojmout vše se jimi zdobí jako drahokamy, evokuje nenažrané divoké zvíře, pružného a rychlého geparda, který ladnými a rádoby nedbalými pohyby obchází moře kořisti a v každém okamžiku je připraven se jich zmocnit. Ve sběratelské vášni se oplétá nashromážděnými nebo zkonzumovanými poklady, kterými vycpává svůj oděv.

V druhé půlce performance laškovný pohlcovač s nenasytným chřtánem sejme punčochovou masku a obnaží svůj obličej a dostává lidštější rozměr. Alica Minar s otevřenými rozesmátými ústy má dětskou radost z všeho, co pojímá, vdechuje, balancuje i bilancuje s materiálem, který se snaží neúnavně ovládnout. Nejprve chce všechny míčky shromáždit na jednu hromadu příruční černou fukarou, poté se je opět snaží smést a uklidit tak celý prostor. Ve vypointované hře následně vzniká i interakce s diváky, kteří míčky chytají nebo házejí zpět. Někteří dělají to, co Minar chce, jiní naopak kontraproduktivně nebo schválně opak toho, o co se snaží.

V závěru předvede několik klaunských čísel, kdy vzduchovým proudem ekvilibristicky udržuje míčky ve vzduchu v nehybné levitující poloze nebo se několikrát neúspěšně snaží ústy zachytit letící míčky jako žonglér, který chce komicky vypointovat situaci, ale je odsouzen k posměchu.

Choreografie funkčně propojuje tělo, zvuk, vizualitu, text i objekty a hravý potenciál mezi tělem a objektem se citlivě přibližuje k výtvarnému umění, asociuje i prvky ilustrace i animace. Gravitací zatížená, v sobě pohlcená, materialistická postava nenasytného požírače a manipulátora Devourera nicméně působí sympaticky. Projevy emocí jsou vyjadřovány manicky, nadsazeně a symbióza pohybu, zvukových a vizuálních vjemů umožňuje uvolnění publika.

Devourer ve svých nápaditých improvizacích přiznává vše, s ničím se netají, přehání svůj chtíč a chamtivost a sobecký egocentrismus se transformuje do vnímavosti, zvědavosti a humoru. I když se možná publikum směje se smutkem v srdci, klaunská postava mu nabízí potenciál i zbavení se nahromaděného emočního přetlaku. Proto Devourer přináší silný estetický prožitek, uvolnění i radost.

Psáno z druhé premiéry 25. 5. 2022 v divadle X10.

Devourer
Choreografie a interpretace: Alica Minar
Hudba: Etienne Haan
Light design: Raquel Rosildete
Dramaturgie: Lenka Vořechovská
Text: Katarína Bakošová
Scéna a kostým: Claudia Besuch
Kostýmová spolupráce: Hana Brandejs, Sabryna Nitihardjo
Choreografická asistence: Evgenia Chetvertkova, Tereza Sikorová
Premiéra: 24. a 25. 5. 2022, Divadlo X10