Další taneční produkcí na programu Divadelní Flory byla 14. května inscenace Animal Inside z dílny slovenského choreografa Jara Viňarského. Představení pro dva tanečníky-performery (autorovým partnerem byl herec a tanečník Marek Menšík) trvalo víc než hodinu, což je u současného tance neobvyklé, nutno ale podotknout, že čas byl plně využit pro jevištní i mimojevištní akci a divák neměl příležitost se nudit. Jaro Vinařský deklaroval inspiraci v díle spisovatele Lászla Krásznahorkaia a malíře Maxe Neumanna. Inscenace je naštěstí dosti čitelná sama o sobě, aniž by divák musel být znalec impulzů, které stojí na pozadí jejího vzniku. Animal Inside je jistě možné interpretovat mnoha způsoby, ale jako jeden z prvních se nepochybně nabízí pohled do našeho nitra. To, co vidíme v nejhlubších vrstvách našeho já, na sebe může brát různé podoby, může být animální, lidské nebo  jen neforemné abstraktní cosi, co se dožaduje naší pozornosti. Performace v koncepci Jara Viňarského je zaměřená na vizuální dojem a na práci s energií. Dvě mužská těla, která sledujeme dlouhou dobu na jevišti, zbavená všeho zatěžujícího oděvu, se pohybují pomalu po scéně, téměř se přelévají po jednotlivých centimetrech z místa na místo, v neustálém napětí, v neustálé kontrakci, takže ačkoli ani jeden z tanečníků se nejméně půl hodiny nezvedne ze země, je jejich námaha téměř hmatatelná. Přesuny a převaly se dějí v tak změněném tempu, že je divák vtažen do tohoto pomalého toku, aniž by si uvědomoval explicitní nahotu performerů, těla působí vpravdě odlidštěně, ale kým jsou? Šelmami nebo nějakou primitivní formou? Máme si snad představit, že něco takového číhá hluboko v nás? Součástí inscenace je i cílená práce s tmou, tmou, ve které promlouvá hlas a která má zostřit a oddělit naše smysly, aby se vzájemně neovlivňovaly. Přechod do civilu je matoucí. Část publika se domnívá, že představení končí, ale to jen začíná jeho živější část. Nejprve jsou diváci pozváni na společné pohoštění, k němuž přistupují s ostychem a očekáváním, kam interakce s tvůrci zajde. Možná, že zkoumání reakce publika je součástí plánu („Jste ostýchavější, v Praze všechno snědli hned.“), možná, že společná večeře má navodit pocit chutě k jídlu, abychom ho mohli intenzivněji sdílet spolu s hladovějícím zvířetem, které k nám opět místo tance promlouvá slovy. Ale pohybová složka se dostane ke slovu znovu a v dynamičtější podobě. Dění na scéně se mění spíš v soupeření, zápolení, a tak zatímco v úvodu budil výjev dojem zdvojené bytosti, nyní přihlížíme vyostřenému dialogu. Marek Menšík je vybaven civilním oblekem, zatímco Jaro Viňarský v lesklé černé kombinéze připomíná nějaký temný živočišný druh. Choreografie zrychluje, místo energie uzavřené dovnitř se tanečníci náhle rozdávají ven. Jejich výkon je bez nadsázky strhující. Celé představení působí groteskním dojmem. Jeho jednotlivé části jsou odděleny ostrými dramaturgickými řezy, narušuje stereotyp vztahu divák-performer v divadelním prostoru, probouzí svými pitoreskními výjevy asociace. Nespojitá dramaturgie atakuje divákovu trpělivost. Inscenace pracuje s mnoha prvky: se současným tancem, soudobou hudbou a zvuky, reálnou promluvou i nahrávkou, s uvržením diváků do tmy i se světelným designem, který doplňuje ten trochu neskutečný kaleidoskop od jasného světla k tajemnému přísvitu. Chvílemi se zdá, že použitých prostředků je už tolik, že v nich zanikne původní myšlenka. Asi je trochu problematické vyrovnávat se současně s inspirací literární i výtvarnou. Umělecké dílo však plní svou funkci – nastoluje otázky. Divák tak musí nakonec přijít sám na to, co je to za zvíře, které číhá tam „uvnitř“. Animal Inside
Idea, choreografie a režie: Jaro Viňarský
Performeři: Jaro Vinařský a Marek Menšík
Světelný design: Tomáš Morávek
Hudba: Jan Burian
Kostýmy: Martin Kratochvíl
Premiéra: 13. 12. 2013, Zahrada – Centrum pro nezávislou kulturu, Banská Bystrica Psáno z reprízy 14. května 2013 v Divadle K3, Olomouc.