Edge - na hranici stáří

Edge - na hranici stáří

Edge - na hranici stáří

V rámci festivalu Malá Inventura byl ve foyer Nové scény Národního divadla uveden koprodukční projekt Edge, „divadelní sonda do života umělců starších 50 let na pomezí fikce a dokumentu“ pod režijním vedení Petry Tejnorové. K pohybové spolupráci byla přizvaná Lucia Kašiarová a svými výpověďmi i fyzickou přítomností v díle se připojila různorodá skupina divadelních „oldagerů“ ve velkém věkovém rozpětí. Počínaje polským tanečníkem Kryzstofem Raczkowskim, který ve svých dvaapadesáti letech patří ještě do skupiny mužů v tzv. nejlepších letech, po umělce hluboko po sedmdesátce. Herec Ján Sedal (*1946), bratislavský rodák, německá tanečnice Beatrice Cordua (*1941), která spolupracovala s takovými choreografy, jako je John Neumeier, Pina Bausch, Merce Cunningham, maďarská tanečnice Ildikó Móger (*1954) s bohatou pedagogickou i manažerskou praxí, Mária Zagátová (*1937) ze Slovenska zase jako představitelka oblasti společenských tanců, Martin Bálik (*1929), profesionál loutkového divadla a televizní tvorby pro děti, Alois Bílek (*1934), tanečník lidových a společenských tanců. Co člověk, to příběh, který chce být vysloven, povšimnut. Jak nalézt hranici stáří? To je jen jedna z mnoha otázek, které toho představení nastoluje, ale nabízí se jako první, když přelétneme právě ročníky narození interpretů. Kdo tu vlastně určuje, že stáří začíná po padesátce? Je to subjektivní pocit nebo sociologická znalost? Ve společenských vědách nejsou autoři právě jednotní – někdo skutečně udává za přelomový věk padesát let, někdo ale až šedesát a výš. A podle čeho se vůbec řídit? Podle míry regeneračních procesů v organismu? Podle pohledu „většinové společnosti“? Podle toho, v kolika letech odcházíme v tom či onom státě do důchodu (zatím ještě…)? Snad je ale otázka věku podaného v číslech nepodstatná, i když se mnoha z nás jako diváků může vnitřně silně dotknout. Inscenace přináší pohled na umělce, kteří jsou snad za zenitem svých kariér, ale přesto plní života, citů, vzpomínek, touhy prosazovat se znovu a znovu. Na scéně nám odhalují vybrané kouty svých duší jako jakýsi kaleidoskop. Jsou tu momenty humorné (improvizovaná hodina společenských tanců), dramatické, vyhrocené. Momenty, kdy nám umělci s vážností i nadhledem dokazují, že jejich schopnosti ještě nejsou vyčerpané (stepařské číslo Aloise Bílka, pohybová exhibice Kryzstofa Raczkowského…). Úryvky příběhů. Scénky. Hádky, dialogy, boj o pozornost publika, útržkovité vzpomínky, se kterými je třeba se konfrontovat. Výkřiky. Vzlet a pád. Co je tu přiměřené? Čím útočí na naše stereotypy? Multimediální inscenace, ve které chvíli zaznívají slova z filmového plátna, a jindy z úst umělců samotných, skutečně atakuje jisté myšlenkové stereotypy, které máme zažité v souvislosti s uměním, s uměním určitého druhu. Tanečnice má být mladá a krásná. Proč? Je pro to jiný důvod, než že společnost se na tom dohodla? Není. Moderní tanec proti tomuto stereotypu bojoval už před sto lety. Co je estetické? Také jen věc většinové dohody. Co je přiměřené věku? Věc dohody. Postupně se vždy utváří jakási společně sdílená představa o tom, jaké činnosti patří do produktivního a postproduktivního života, představa o tom, co máme nebo nemáme považovat za krásné, představa … o čemkoli. Určitá míra shody je pro společnost důležitá, je jádrem její konzistence, ale umění slouží k tomu, aby ji provokovalo a zpochybňovalo, tak aby celou strukturu udrželo ve vývoji a v pohybu. Naše společnost se naučila mistrovsky odsuzovat vše, co není předmětem většinové dohody. Současný svět adoruje mládí a před stářím zavírá oči. Představitelé kulturního průmyslu tvoří stereotypy, kterými budou jednou pohřbeni, dokonce mnohem dřív, než si myslí. Naše společnost jako kdyby se upínala jen k heslu mládí – krása. Ale tvůrčí duch může být uzavřen v těle jakéhokoli věku a zůstat tvůrčím. Edge
Režie: Petra Tejnorová
Dramaturgie: Lukáš Jiřička
Námět a choreografie: Lucia Kašiarová
Scénografie a kostýmy: Adriana Černá
Videotechnická spolupráce: Jaroslav Hrdlička
Hudba: Tomáš Vtípil
Premiéra: 19. 2. 2013 Psáno z reprízy 24. února 2013.

VAŠE HODNOCENÍ

A jak byste představení hodnotili vy?

Témata článku

Tanec

DIÁŘ PŘEDSTAVENÍ

červen 2019

Po Út St Čt So Ne
27
28
29
30
31
1
2
3
4
5
6
7
8
9
10
11
12
13
14
15
16
17
18
19
20
21
22
23
24
25
26
27
28
29
30
DEJTE NÁM TIP NA PŘEDSTAVENÍ

to nejčtenější z tanečních aktualit

Přihlašte se k odběru newsletteru: