Efeméry – Pomíjivé pohledy z výtahové šachty

Efeméry. Foto: Michal Hančovský.

Autor: Clara Zangová

Efeméry jsou leporelem příběhů, které se odehrávají ve skrytu zdí domovů. Kamera, často umístěná v páternosteru, vytváří dojem příčného řezu budovou a umožňuje zároveň vnímat dějové linky, které jsou jinak striktně odděleny – ať už na divadelních prknech, nebo v reálném životě.

V Efemérách vypráví každé podlaží vlastní historku, podobně jako si to můžeme představit za dveřmi cizích bytů. Předkládané příběhy nesnesou konkrétní pojmenování, ale všechny jsou temné až patologické. Jedním příkladem za všechny může být dvojice dam v přiléhavém roláku a kostýmkové sukni připomínající stereotypní představu přísné sekretářky. Tento pár se vyznačuje zejména zlověstným až ďábelským chichotáním.

I ostatní postavy jsou povětšinou oblečené v nesympaticky formálním kancelářském oblečení, což dokresluje sterilní atmosféru bílých, institucionálně působících chodeb, občas vyšperkovaných pokojovou rostlinou.

Divákům se také naskýtá pohled z pomalu jedoucí kabiny výtahu, jindy jsou to tanečníci, kteří se lascivně pohybují ve výtahové šachtě. Cirka patnáctiminutový snímek je plný nepřátelských gest – někdy na sebe berou abstraktní podobu, jindy konkrétní. Třeba zdvižený prostředníček.

Některé obrazy a pohyby nesou sexuální podtext, jiné jsou ostré a jejich úsečnost podtrhují úzké klaustrofobní chodby známé ze škol. Další výjevy působí vyloženě depresivně. Například neurčitá řada osob sedících se svěšenou hlavou na sedačkách připomínajících ty z kinosálu. Postavy jako by reagovaly na tiché povely zvenčí či dostávaly elektrošoky, které v polospánku řídí jejich tělesné záškuby. Osvěžující je přítomnost dítěte školního věku, které, přestože (nebo právě proto) pravděpodobně nedisponuje průpravou v současném tanci, působí ve svém projevu nesmírně přirozeně a opravdově.

Taneční film Efeméry v sobě nese otisk dnešní doby minimálně ve dvou rovinách. Jednak nápad na tento koncept vznikl z aktuálních protiepidemických opatření, jednak příběhy většiny z nás se nyní opět odehrávají za zavřenými dveřmi. Je tedy osvěžující vidět, že současný výjimečný stav, který se pomalu stává normálem, vnáší do některých souborů novou kreativitu.

Efeméry jsou krátkými, stručnými záblesky fiktivních životů s patinou skutečna. Jsou stejně pomíjivé jako opravdové efeméry – jednoleté rostlinky, které žijí jen několik týdnů. Pohledem filmové kamery vyzněl koncept paralelně probíhajících příběhů velice dobře, i když naživo by snad mohl být více v divákově režii. Snímek je zároveň příjemnou návnadou na původní představení už jen proto, že má být asi dvakrát delší. Škoda je jen obrazové kvality zkreslené možnostmi online vysílání.

Psáno z předpremiérové verze filmu 31. prosince 2020.

Efeméry / Film

Režie: Viliam Dočolomanský, Jiří Matoušek
Pomocný režisér: Juraj Augustin
Choreografie Viliam Dočolomanský
Asistenti choreografie: Hana Varadzinová, Eliška Vavříková, Monika Částková
Kamera: Václav Fronk
Asistenti kamery: Yuri Dolgovv, Lukáš Kubiček
Střih: Karolína Čejková
Výprava: Lucia Škandíková
Make-up: Kateřina Egemová
Hudba: Marcel Bárta, Viliam Dočolomanský, Eva Svobodová
Zvuk: Eva Svobodová
Asistent zvuku: Jan Matoušek
Světelný design: František Fabián
Světlo: Marek Střížovský, Šimon Klimt, Šimon Janíček, Lukáš Jíra
Technická realizace: Filip Rohde, Jan Šebek, Tomáš Vondráček