Evropská taneční laboratoř 1: oživený folklor a žonglování s časem

Tanec Praha již víc než deset let organizuje Evropské taneční laboratoře. Jsou to večery, v nichž vystupují mladí začínající choreografové, tanečníci, kteří byli vybráni mezinárodní porotou Aerowaves. Většinou se na tuto platformu přihlašuje kolem 400 děl z evropských zemí, z kterých bývá vybráno dvacet nadějných tvůrců Priority TOP 20 Aerowaves companies. Již dvakrát se podařilo probojovat i českým účastníkům. V letošním 26. ročníku festivalu jsou zahrnuty čtyři produkce, z nichž se v první Laboratoři 10. a 11. června předvedli József Trefeli a Gábor Varga s dílem Jinx 103. Trefeli se narodil maďarským rodičům v Austrálii a Gábor Varga v bývalém Sovětském svazu, jeho kořeny jsou rovněž maďarské. Oba se seznámili v roce 1996, postupně si doplňovali své znalosti v maďarských lidových tancích a prohlubovali svůj zájem o „národní dědictví“, jak sami říkají. V Maďarsku je zcela normální, že je lidový tanec zapojován do základní výuky ve školách. Postupem času se oba vzdělávali a doplňovali své zkušenosti i na poli současného tance, takže se jejich produkce snaží propojit obě oblasti – ze současného se dostat k folklorním prvkům a zase naopak. Hrají v kruhu, vymezují si jej barevnou páskou, kterou se ohraničuje omezený prostor, třeba na ulicích. Vyměřují kruh a spojí kolem sedící diváky páskou. Tanec ve dvojici začíná jednoduchými rytmy, přísuny, jedno- a dvojkročkami bez nějakého zvláštního stylu s tvrdým držením těla. Posléze přidávají malé cifry a rytmy kroků a poskoků se dostávají spolu s hudebním doprovodem do varu folklorní náruživosti. Chvílemi se zastavují, aby si oddychli. Vypadají legračně, chvílemi tak trochu jako loutky Pat a Mat z animovaného filmu. Je to tím, že tělo je stále zpevněné, zatímco nohy přidávají na tempu i komplikovanějších variacích. Rozhodně je to sympatické vystoupení, ale spíš by patřilo k nějaké estrádní přehlídce než na festival současného tance. V druhé části večera vystoupil mladý francouzský žonglér a tanečník Clément Dazin s titulem Bruit de couloir. Ve vystoupení se nejedná jen o ekvilibristiku a techniku žonglování, kterou skutečně moc dobře ovládá. Snaží se propojit výraz, plastický pohyb a práci s míčky jako s všeplatnou rekvizitou. Míč je pro něho jako symbol koule, otáčení a věčné rotace. Může evokovat cokoli ve všedním životě. Dazin se snaží načrtnout jakousi fresku o počátku a konci života. Nechal se ovlivnit tím, že když trénoval, pracoval v nějaké chodbě. Proto ho napadlo dát smysl jednotlivým vytříbeným číslům a trochu tematizovat cestu chodbou, která mu evokovala konec cesty jako konec života.  Psáno z představení 10. června 2014, divadlo Alfred ve dvoře. Jinx 103
Koncept, choreografie a interpretace: József Trefeli & Gábor Varga
Hudba: Frederique Jarabo Bruit de couloir
Interpretace: Clément Dazin
Světelný design: Freddy Bonneau
Zvuk: Grégory Adoir
Umělecká konzultace: Bruno Dizien, Aragorn Boulanger a Johanne Saunier
Produkce: Les Migrateurs à Strasbourg