Evropští tanečníci na Tanci Praha
Letošní evropská taneční laboratoř v rámci Tance Praha přinesla různorodý program toho nejzajímavějšího z evropského tanečního dění. Představena byla tvorba francouzská, španělská a švýcarská.
První inscenace tohoto komponovaného večera patřila do produkce Groupe Entorse a nese název Accidens, hlavními tvůrci jsou tanečník a choreograf Samuel Lefeuvre a DJka Raphaëlle Latini. Za znění průmyslové, kovové hudby z gramofonových desek se na jevišti pohybuje bílé „cosi“, které zpočátku vypadá jako přízrak, dále jako robot a ve výsledku jako člověk s tělesným hendikepem. Pohyb, který je po dobu 50 minut na jevišti, je trochu jednosměrný a ne moc se rozvíjející. Motivace je jasná, niterní přesvědčení tanečníka je odhadnutelné z jeho výrazu tváře. Střídá se pád a zdvih, vypjetí i uvolnění. Hudba, dá-li se tomu tak říkat, kopíruje a souzní s pohybovým vyjádřením. Vlastně vypadá vše ideálně, přesto se divák začíná po 20 minutách trochu nudit. Na performerech je vidět, že si to užívají až do konce. Chybí však důvod pro udržení pozornosti v publiku. Občas tuto motivaci obstará hra světel a dýmu. Vznikají opravdu úchvatné momenty, kdy kouř zaplní jeviště a v teplém přítmí vytváří abstraktní obrazy, ze kterých zase znovu vystupuje bílá postava, která bohužel ani teď nevychází ze své monotematičnosti. Věřím, že představení je velmi zásadní a prožitkové v tom čase právě pro samotné tvůrce, kteří cítí až do konečku prstů silné emoce. Zde konkrétně pokus znovu a znovu rozpohybovat svoje tělo, ačkoliv je motoricky postiženo po určité nehodě. Dramaturgie však způsobuje, že jsou diváci nenaplněni. Nicméně počin je to v určitým ohledu obdivuhodný, taková výpověď o něčem silném, pro nezainteresované bohužel velmi dlouhé a nevyvíjející se.
Druhá choreografie přišla z prostředí Španělska. La Coja Dansa přivezli představení Accidia inspirované knihou Milana Kundery. Duet muže a ženy sice konkrétně nekopíruje žádný z Kunderovských příběhů, jeho pojetí vztahů je však z choreografie velmi cítit. Muž a žena, kteří se velmi milují. Mnohdy je jejich vztah nereálnou iluzí a spletencem snů a vlastních představ o světě i o partnerovi. Duet však přináší poetickou atmosféru a radost obou protagonistů. Jejich osobní vyznání je doplněno nápaditou a funkční videoprojekcí, která je vytvářena přímo na jevišti - Biel Andrés staví na podlaze v reálném čase různá prostředí. Kamera toto dění přenáší skrze televizní obrazovku, tak se zkonkrétňuje abstraktní vztah dvou milenců. Napovídá, zda jsme právě v industriálním prostředí, v přírodě, či v ložnici jednoho z partnerů. Výběrem melodické španělské hudby se ujasňují nálady tanečníků i země, ve které se nacházejí. Španělská taneční platforma do Čech přinesla příběh, který je velmi čitelný a vhodný pro jakékoliv publikum.
Rozhovor s La Coja Dansa si můžete přečíst ZDE.
Poslední se představila Tabea Martin, švýcarská tanečnice a choreografka, se svými dvěma muži, pro které vytvořila humorný a ironický duet. Odlehčil a bezvadně završil tento evropský večer. Duet pro dva tanečníky si vystačí pouze z energií a nábojem obou mužů. Jeden je vysoký Evropan a druhý malý snědý Jihoameričan. Tvoří komickou dvojici a to se ještě ani nezačali hýbat. Celá choreografie je vyprávěním o tom, jak vzniká dílo. Co je dovedností tanečníka a co zase choreografa. Pánové nám představují plejádu toho, co by měl renesanční tanečník umět: kontaktní tanec, erotický tanec, náročný tanec, český tanec (rozumějte polka), fyzický tanec, základní tanec atd… Ukážou nám toho opravdu hodně, aby to vše pak mohli v rytmických a rychlejších celcích opakovat a mezitím nám povyprávět o tom, jaké to je být tanečníkem a co by dělali, kdyby tanečníky nebyli. Nechybí ani pravá zvedačka z Hříšného tance. Impozantní jsou i jejich oblečky. Zpočátku nevinné tréninkové oblečení – tepláky a tričko, po chvíli, a až do konce představení, třpytivé tmavé šortky. Po celou dobu jsou v kontaktu s Tabeou Martin, která je zpočátku, než ji vyžene nutnost jít svítit zvedačku, s nimi přítomna v sále, dokonce vystoupí a s
lovně se představí jako choreografka tohoto humorného kusu. Za tímto odlehčeným představením se však skrývá řešení otázky identity obou mužů a jejich přemýšlení o tom, kým jsou v kontextu se svojí profesí a co by se stalo, kdyby tuto dokonale zvládnutou profesi opustili. Tabea Martin se svými chlapci se postarali o báječnou tečku za evropským tanečním večerem.
Rozhovor s Tabeou Martin si můžete přečíst ZDE.
Psáno z představení 26.6. 2013 z Divadla Ponec.
AccindensGroup Entorse
Choreografie, interpretace: Samuel Lefeuvre
Živá hudba a set: Raphaëlle Latini
Světelný desing: Nicolas Olivier
Asistent: Bruno Olivier
Scénografie: Groupe Entorse Accidia
La Coja Dansa
Režie: Tatiana Clavel, Santi de la Fuente Choreografie: Olga Clavel, Santi de la Fuente Interpretace: Inés Belda, Santi de la Fuente Scéna: Tatiana Clavel, Óscar Martín
Světelný design: Max Sánchez
Hudba: Heezen, Miguel de la Fuente, Uri Canalías
Video: Tatiana Clavel, Biel Andrés Duet for two men
Tabea Martin
Choreografie: Tabea Martin
Interpreti: Ryan Djojokarso, Stefan Baier
Hudba: Igor Stravinsky
VAŠE HODNOCENÍ
A jak byste představení hodnotili vy?
josefina
Vážená pani Šturová,dodatečne blahopřeji k významnemu jubileu.Vždy jsem se svojí rodinou obdivovala umeni jak Vaše,tak…Rozhovor s Astrid Štúrovou: „V divadle to byla krásná léta, bylo to naplnění mého dětského snu…“