Lenerová pracovala s motivem větví již v projektu Taxon, na němž participovala s Adamem Vačkářem. Podstatou bylo zkoumání možností pohybu s dřívky připevněnými ke končetinám a ústřední otázkou to, zda je výhodnější se naučit žít s novým tělem, nebo se jej zbavit.
To, že dílo Existuje dojem bytí na Taxon volně navazuje, se stává nejsilnějším i nejslabším aspektem inscenace zároveň. Z první třetiny divadelního kusu, v níž trojice tanečnic větví využívá, totiž ční jistá samoúčelnost tohoto prvku.
Je evidentní, že autorku téma extenzí zajímá, na performerkách zároveň vypadají dřevěná prodloužení nohou a rukou efektně a je až překvapivé, s jakou lehkostí se s nimi pohybují, ač umožňují jen pohyb při zemi. Není však zcela jisté, proč se Lenerová rozhodla větve využít zrovna v souvislosti s existenčním tématem, a nemohu se zbavit pocitu, že se jedná o nahodilé spojení.
Podle ní jde o metaforu spojení člověka s panenskou přírodou, což je také jediná interpretace, která mě v této souvislosti napadá. Také pohyby Edity Antalové, Jitky Čechové a Evy Rezové jsou v této části, jakkoliv to může být s dřevěnými větvemi na končetinách obtížné, oblé, měkké a tedy organické, což koresponduje s ideou zkoumání bytí z přírodní perspektivy.
Pokud se oprostíme od pocitu jisté nahodilosti, který použité extenze vyvolávají, jde o působivý estetický zážitek. Trojice tanečnic vytváří pomocí svých prodloužených těl spletité kmenoví, kořenové systémy či větývky třepotající se ve větru.
Žádné z aktérek přitom nejde vidět do tváře, pohybují se v pološeru, přičemž čas od času se asi na půl vteřiny celá scéna rozsvítí červenou barvou. Intenzita a dravost pohybů se postupně stupňuje a interpretky sebou zmítají a větví se zbavují. Pro diváka je to chvíli zvláštní – již si zvykl sledovat tělo, které má místo rukou a nohou nepohyblivé větve.
Po organické části přichází část, kterou jsem si pracovně nazvala částí „lidskou“. Ostrá světelná změna signalizuje, že nastalo probuzení ze snu, že život s dřevěnými sondami, které pomáhají objevovat bytí prostřednictvím přírody, není skutečný. Tanečnice však nasazují zvláštní podpatky, které se skládají z dřevěného špalku a kusu látky na uvázání okolo kotníku. Vtipně tak navazují na předchozí použití větví a v diváckých řadách vyvolávají nemotorným pohybem v nepraktické „obuvi“ smích.
Zdá se, že zkratka od organické matérie k umělým podpatkům, ač odlehčeným způsobem, odkazuje k jisté vyprázdněnosti současnosti, tolik omílané kulturní apropriaci a odcizení od přírody. Lenerová v této části ilustruje návrat k civilizaci prostřednictvím lascivních pohybů i kostýmů, které využívají síťovaných látek i zvířecích vzorů. Tanec začíná být rytmický, synchronní, extrémně chytlavý a má v sobě nádech erotična.
Jako poslední přichází část „animální“. Performerky se chovají jako zvířata – čichají k sobě, vydávají skřeky, objímají klády – a pak se jakoby z ničeho nic z živočišné role vytrhnou a v konfrontaci se společenskými normami si uvědomí, že takové chování není v rámci společenských konvencí akceptovatelné.
V samém závěru inscenace trojice nosí doprostřed scény dříví, které, na rozdíl od předchozích vzletných a abstraktních symbolů, reprezentují velmi obyčejné a přízemní entity, jež tanečnice nahlas pojmenovávají: sex v pět hodin ráno, ignorace, lehkost bytí, touha po rodině. Dochází zde k opětovnému shledání se svým pudovým i nadpozemským civilizovaným „já“.
Inscenace Existuje dojem bytí je velmi soudržným a uceleným dílem, v němž nic nechybí a nic nenadbývá. Jedná se o esteticky a řemeslně precizně zpracovaný kus, nepřináší však uspokojivou odpověď na to, co přesně vypovídá o lidské existenci (či iluzi o ní), co ji potvrzuje a co vyvrací. Slabým i silným místem zároveň je prvek končetinových extenzí, které zejména ze začátku, bez dalšího kontextu, působí samoúčelně.
Psáno z premiéry 13. prosince, divadlo Ponec.
Existuje dojem bytí
Autorka, choreografka: Tereza Lenerová
Koncept: Jan Horák, Tereza Lenerová
Výtvarná koncepce: Adam Vačkář
Tančí: Edita Antalová, Jitka Čechová, Eva Rezová
Dramaturgie: Jan Horák
Hudba: Natálie Pleváková
Kostýmy: Marjetka Kürner Kalous
Produkce: Veronika Hladká
Koprodukce: Tanec Praha z. ú. / PONEC – divadlo pro tanec
VAŠE HODNOCENÍ
Hodnoceno 2x
Kata Zagorski
Akému tancu Star Dance službu dělá či nedělá? Súčasnému? Tomu pravému? Umeleckému? No ja len, že tanec nie je nejaký……když kýč tančí