Fabián Barba v ženském šatníku

14. 6. 2013 recenze

Autor: Marcela Benoniová

Někdy je velmi zvláštní, jak se vlivy jednotlivých kultur proplétají. Taneční večer věnovaný obdivu k německé výrazové tanečnici Mary Wigmanové je toho dokladem. Fabián Barba pocházející z Ekvádoru, kde studoval literaturu, tanec a divadlo, se nechal inspirovat sólovými a v 30. letech zcela ojedinělými tanečními výstupy. Začal intenzivním zkoumáním jak dochovaných písemných materiálů Mary Wigmanové, tak jejích současníků, fotografického i filmového záznamu a posléze významným svědectvím německých tanečnic a choreografek, jako je Susanne Linke, Katharina Sehnert a Irene Sieben. Zmíněné dámy musely mít pro precizní práci Fabiána Barby bezpochyby finální vliv. Není nad to setkat se vždy s žijícími svědky uměleckého počinu, ať je z jakéhokoliv odvětví. A zdařilo se. Výborný výkon mladého muže, který se transformuje plný soustředění, se záhadným výrazem v obličeji, do ženského těla se všemi nuancemi od zkoumání emocí, které doprovází každý pohyb a byly pro toto období zásadními, přes formu dílčích pohybových sekvencí. Předvedl nám šest výstupů z tanečního cyklu Měnící se krajiny, posléze dvě čísla z cyklu Vize a závěrečný tanec z cyklu Oslava. Všechny vznikly mezi rokem 1925 - 1930. Kupodivu necitoval slavný tanec Čarodějnice. Mary Wigmanová nepoužívala žádný extrémně rozsahový pohyb nohou, vše spíše plyne v krocích, krokových variacích, skocích. Pohyb tryská z trupu, emocionálního vzruchu, jednotlivých svalových skupin těla a neuvěřitelných gest, detailních pohybů rukou i prstů. V provedení Barby byl tanec skutečně velmi detailní a čistý. Pohyb se nádherně nesl prostorem, často využíval kostýmu, látky, která pomáhala dosahovat dynamického dozvuku pramenícího zevnitř pohybového svalového nasazení. Tělo bylo mnohdy zkroucené v jistých kontrakcích typických pro toto období, Wigmanová přímo excelovala v rotacích a spirálových kruzích pohybu /nikoli však v piruetách a točkách/, doprovázených švihovým i neseným pohybem paží. Postrádala jsem jen dotažení ve výrazu a mimice. Obličej byl jakousi záměrně nasazenou beztvarou maskou. A to mne trochu iritovalo. Myslím si, že k expresionismu s jeho především německými kořeny patřila dynamika, rychlost nebo spíše změna temp a to i s velkým dechovým nasazením, které je nutné v obličeji nechat doznít. Od poctivého výkonu ekvadorského tanečníka, žijícího nyní v Bruselu, to však byl jistě záměr. Neublížit nebo nepokřivit svoji verzi slavné a nezapomenutelné umělkyně. Psáno z představení 13. 6. 2013 v Divadle Ponec. A Mary Wigman Dance Evening
Koncept, interpretace: Fabián Barba
Mentoři: Katharine Sehnert, Irene Sieben, Susanne Linke
Kostýmy: Sarah-Christine Reuleke
Světelný design: Geni Diez
Hudbu pro skladby Anruf Pastorale, Seraphisches Lied, Sturmlied and Sommerlicher Tanz složil: Hanns Hasting
Hudbu pro skladby Raumgestalt, Zeremonielle Gestalt and Drehmonoton složil: Sascha Demand
Produkce: K3 – Zentrum für Choreographie, Tanzplan Hamburg (DE)