Fatální zásah z Konga

Co se stane, když evropskou barokní árii doprovodí africký tradiční orchestr? A když je uznávaný belgický choreograf pozván, aby zrežíroval koncert? Po přečtení anotací k představení Coup Fatal se člověk neubrání obavám a podezření, že tato zvláštní směs nemůže fungovat. Různá žánrová propojování jsou v současnosti velmi populární, ale mnohdy jde o propojení prvoplánové, bez hlubšího smyslu. Na druhou stranu od africké hudby očekáváme určitou energii, která nás, rezervované Středoevropany, dokáže rozhýbat. Proto byla premiéra projektu Coup Fatal, na níž spolupracují konžský kontratenorista Serge Kakudji, skladatel Fabrizio Cassol a choreograf Alain Platel, očekávána se smíšenými pocity. Představení bylo poprvé uvedeno ve vídeňském Burgtheateru 10. června 2014 v rámci Wiener Festwochen a hned po prvních minutách rozptýlilo veškeré obavy: je to spojení, které funguje a rozhodně má smysl! První impulz k vzniku projektu dal mladý talentovaný kontratenorista z Konga Serge Kakudji – chtěl zorganizovat ve své rodné zemi koncert barokní hudby. Kakudji začínal s operním zpěvem jako samouk, poté se dostal na studia do Francie a Belgie. Díky své jedinečné hlasové dispozici může zpívat Händelovy, Vivaldiho, Gluckovy a Mozartovy árie, ve své době určené k přednesu kastráty. V Belgii účinkoval v představení Alaina Platela a Fabrizia Cassola Pitié!, kde hrál roli Ježíše Krista. Vzhledem k tomu, že v Kinshase neexistuje žádný barokní orchestr, bylo nutné vyřešit hudební doprovod jinak, než je zvykem: spojil se s kytaristou Rodriguezem Vangamou a spolu s dvanácti konžskými muzikanty začali připravovat aranžmá pro africké tradiční nástroje a elektrické kytary. Později byl přizván k hudební spolupráci skladatel Fabrizio Cassol a nakonec i Alain Platel, který měl dodat představení divadelní tvar.   Tanec mezi náboji Coup Fatal – v překladu osudový zásah – není taneční představení, přesto se tam ale tančí víc než v mnoha projektech současného tance. Není to ovšem ani pouhý koncert. Téměř prázdné scéně dominují různé africké perkuse a xylofony, a také dlouhé závěsy v zadní části scény a po jejích stranách. Tato zdánlivě jednoduchá korálková dekorace má mnohem hlubší význam: je dílem konžského umělce Freddyho Tsimby, který vytváří skulptury z vystřílených nábojů posbíraných ve válečné zóně. Scénografie tedy připomíná dlouholetou občanskou válku, která je v Kongu již téměř součástí každodenního života. Na tuto scénu nejprve vstupuje kytarista/dirigent Rodriguez Vangama a dva hudebníci hrající na likembe („kapesní“ typ afrického xylofonu), všichni oblečeni do extravagantních modrých obleků. Po pomalejším hudebním rozjezdu najednou vtrhne na scénu za divokého křiku zbylých deset hudebníků s modrými plastovými židlemi (tento prvek zvolil Platel jako připomínku jejich koncertů na ulici v Kinshase, při kterých seděli právě na takových židlích). Z afrických rytmů se postupně vyloupne barokní melodie a na scéně se objeví Serge Kakudji s árií z Monteverdiho Orfea. Jeho provedení této i všech příštích skladeb je skutečně stylové a čisté, klade důraz nejen na melodické ozdoby, ale také na obsah jednotlivých árií, kterým dodává přesvědčivý výraz. Instrumentální doprovod je naopak od originální verze velmi vzdálený, přesto nepůsobí rušivě: cembalo je nahrazeno elektrickými kytarami a xylofony, perkuse dodávají skladbám exotický nádech. V mezihrách nechávají hudebníci průchod veškeré své energii. A vzhledem k tomu, že v Africe je hudba s tancem nerozlučně spjata, muzikanti začínají tančit. Pro jejich pohyb je typické vlnění v bocích, škubání pánví vpřed a vzad, houpání a malé poskoky stejně jako široké pozice a velké výskoky. Každý z interpretů má individuální styl, čiší z nich radost z rytmu, z pohybu, ze života… a ta je velmi nakažlivá. V průběhu představení poznáváme blíže jednotlivé interprety: dva charismatické vokalisty a tanečníky, neustále komunikující s diváky; maličkého hráče na likembe, jenž je v úvodu zachmuřený, pak ale nasadí úsměv od ucha k uchu a začne házet přemety; nenápadného bubeníka, který během Händelovy árie Stille amare předvede v zadní části jeviště uhrančivou taneční kreaci. Afričtí světáci Určitý „dějový“ zlom (zde se nejvíce projevuje Platelův cit pro dramaturgii) nastává při originální instrumentální verzi Bachova prvního Preludia z Dobře temperovaného klavíru, jehož tichá melodie vygraduje do zběsilého tempa. Vzápětí všichni hudebníci mizejí ze scény, ale jen proto, aby se tam jeden po druhém vrátili, oblečeni do pestrobarevných obleků v šílených kombinacích, s obrovskými slunečními brýlemi na nose. Tyto svérázné kostýmy, spolu s obdobně výrazným pohybem, odkazují na fenomén tzv. sapeurs (dandyů, světáků), kterým se Alain Platel v Kongu inspiroval. Jedná se jakýsi životní styl či postoj vyznávaný některými konžskými muži – cílem je vyčnívat z většinové společnosti, ať už oblečením, pohybem, či názory, chtějí provokovat a vzbuzovat pozornost. Většina umělců v Kongu (ale nejen tam) vyznává tento světonázor, a tak není divu, že se nyní interpreti dostávají do svého živlu: předvádějí se, navzájem se škádlí a různě na sebe pokřikují. Tato scéna vygraduje zpěvem písně Niny Simone To be young, gifted and black, která mluví za vše. Představení je po tomto zdánlivém vyvrcholení uzavřeno dojemnou árií Lascia ch’io pianga z Händelova Rinalda, skutečným barokním klenotem: jeho interpretace Sergem Kakudjim je velmi procítěná, stejně jako něžný doprovod xylofonu a naříkavé africké vokály. Zpěvák zde vypráví o utrpení a pláče nad svým osudem, ale ne na dlouho. Rytmus začne opět pulzovat a všichni interpreti jako by se snažili Kakudjiho rozveselit a přesvědčit ho o tom, že život je krásný. Takto optimisticky, s širokým úsměvem na tvářích čtrnácti hudebníků, končí Coup Fatal. Serge Kakudji v rozhovoru po představení řekl, že v Kongu není budoucnost, žije se tam pouze přítomností – a přesně o tom je i Coup Fatal: když člověk pozoruje hru a tanec konžských interpretů, zapomíná na všechno okolo. Melancholické pasáže střídají výbuchy radosti, po ryzí barokní árii následují s přirozenou lehkostí africké i latinskoamerické rytmy. Pohyb a tanec jsou všudypřítomné, hudebníci si svou přítomnost na scéně viditelně užívají. Nic není předstírané. Právě v tom spočívá síla tohoto představení, té energii prostě nelze uniknout. Psáno z třetí reprízy 12. června 2014, Burgtheater (Vídeň). Coup Fatal
Koncepce: Serge Kakudji a Paul Kerstens
Tvůrci projektu: Serge Kakudji (kontratenor) a orchestr: Rodriguez Vangama (elektrická kytara), Costa Pinto (akustická kytara), Angou Ingutu (basová kytara), Bouton Kalanda (likembe), Erick Ngoya (likembe), Silva Makengo (likembe), Tister Ikomo (xylofon), Deb’s Bukaka (balafon), Cédrick Buya (bicí nástroje), Jean-Marie Matoko (bicí nástroje), 36 Seke (bicí nástroje), Russell Tshiebua (vokály v pozadí), Bule Mpanya (vokály v pozadí)
Umělecké vedení: Alain Platel
Hudební vedení: Fabrizio Cassol a Rodriguez Vangama
Dirigent: Rodriguez Vangama
Asistent uměleckého vedoucího: Romain Guion
Scéna: Freddy Tsimba
Light design: Carlo Bourguignon
Zvukový design: Max Stuurman
Kostýmy: Dorine Demuynck
Fotografie: Chris Van der Burght
Produkce: KVS & Les Ballets C de la B
Koprodukce: Théâtre National de Chaillot (Paříž), Holland Festival (Amsterodam), Festival d’Avignon, Theater im Pfalzbau (Ludwigshafen), Torinodanza, Opéra de Lille, Wiener Festwochen

VAŠE HODNOCENÍ

A jak byste představení hodnotili vy?

Témata článku

Tanec

DIÁŘ PŘEDSTAVENÍ

květen 2019

Po Út St Čt So Ne
29
1
2
3
4
5
6
7
8
9
10
11
12
13
14
15
16
17
18
19
20
21
22
23
24
25
26
27
28
29
30
31
1
2
DEJTE NÁM TIP NA PŘEDSTAVENÍ

to nejčtenější z tanečních aktualit

Přihlašte se k odběru newsletteru: