Folds of Touch – Když mládí touží a stáří vzpomíná

Soubor POCKETART choreografky Johany Pockové představil na on-line platformě Vimeo taneční film Folds of Touch (Záhyby doteku) navazující na představení Plné sklady citů. Původní inscenace se profiluje jako mezigenerační experiment, který zkoumá aspekty ženství, inspirovaný autentickými životními vzpomínkami choreografčiny babičky.

Folds of Touch. Foto: Archiv Pocketart.

Folds of Touch. Foto: Archiv Pocketart.

Inscenace Folds of Touch je natočená na jevišti divadla Venuše ve Švehlovce, všechny obrazy mají velmi silný a expresivní projev. Každý z nich stojí na jiném herním a pohybovém zadání, všechny však sjednocuje společné téma: vybavování si zdánlivě zapomenutých vzpomínek a pocitů.

Za doprovodu pomalých, jímavých až melancholických klavírních tónů sledujeme v úvodní scéně čalouněné křeslo ve starém obývacím pokoji s dřevěným nábytkem. Kamera přibližuje československé známky, babiččina rudě namalovaná ústa. Slyšíme šustění papíru, když babička (Jaroslava Pocková) rozbaluje ručně psané dopisy.

Dopisní obálky a pohlednice provázejí celý film. Tu je detailní záběr na jejich strukturu, tu jejich hejno letí vzduchem a odlétající ptáci evokují mizející vzpomínky. V nostalgickém obrazu se vracíme do babiččiných vzpomínek na mládí. Z nich se vynořuje osmiletá dívka (Matilda Maio) v bílé vrstvené baletní sukni, točí se a usmívá. V kontrastu krásného uhlazeného stáří pozorujeme mladistvou bílou labutí sukni ležící na černé taneční podlaze.

Folds of Touch. Foto: Archiv Pocketart.

Klavírní doprovod zrychluje, ze tmy se vynoří více nohou a našlapování bosých chodidel se transformuje do systematických tanečních kroků. V přední řadě vystupuje Sabina Bočková, za ní se v jedné linii seskupují ostatní tanečnice oblečené do bílých kalhot a delších sak černé, bílé, šedé nebo šedomodré barvy, které vytvářejí elegantně ležérní vizuál. V první taneční etudě ženy synchronně schovávají hlavy do dlaní, společně předvádějí sehranou sestavu gest a výrazů a doprovází tak reprodukovaný záznam babiččina dialogu nejspíše s její vnučkou: „To bylo furt vole. Vole. No to je nepochopitelný. To já bych nikdy neřekla teda. Ale, nejsem na to zvyklá. Ale. Někdy mě to i rozesměje. Protože voni třeba v jedný větě řeknou i dvakrát vole.“

Hovor se ztrácí, ženy pokračují v tanci, každá však provádí svůj samostatný pohyb. Hudba je temnější a přechází do hučení. Z nesourodých hluků vystupuje zvuk autobusového motoru. Babička, oblečená do elegantní tyrkysovo-modré blůzy a stejně barevně sladěné dlouhé sukně s volánky, sedí na zádech Sabiny klečící na všech čtyřech jako na autobusové sedačce. Ostatní stojí kolem, napůl předstíraně toporně, napůl imaginárně balancující u tyče v autobuse kodrcajícím se Prahou. Ozve se oznamovací znělka zastávky: „Kloboučnická, příští zastávka Pod Jezerkou.“ Holčička třímá v ruce dopisní obálku, jede na návštěvu k babičce. Slyšíme pravidelné smyčce v crescendu, vidíme pomalé kroky, babička usedá na namodrale tyrkysovou dřevěnou židli ve stejné barvě jako její šaty. Na stolku jsou dva staré šálky. Holčička s babičkou z nich pijí a odkládají je. Klid a mír se rozprostírá všude kolem nich, stáří a dětství splývá v jedno – jako by čas neexistoval.

Zajímavým momentem filmu je náhlé ztišení hudby a přeměna harmonie i rytmu v doprovodnou změť zesilujících zvuků. Do ženského kolektivu vstupuje muž (Roman Zotov-Mikshin). Nejprve se v zrcadle odráží vyholená hlava a obličej, poté kamera naznačí obléknutí kabátu, urovnání límce a nasazení klobouku. Mishkin se chystá k odchodu na nádraží a hluky přechází do zvuků odfukujícího vlaku. Ačkoliv stojí tanečník pořád na stejném místě, významově se přemístil. Stane před ženami, které ho nepřestávají fascinovaně pozorovat. Oblečen do hnědého saka, bílých kalhot a bot začíná neznámý příchozí tančit na místě, vlnit se, kroutit a předvádět předimenzované pohyby i gesta. Všechny tanečnice i dívenka se smějí, částečně rozpačitě a stydlivě, částečně pobaveně a přezíravě.

Folds of Touch (Matilda Maio). Foto: Archiv Pocketart.

Rozezní se rytmické tleskání a stepování, postupně se do rytmu přidává poklidná hudba. Sledujeme všech šest dam, které sedí nebo stojí kolem babičky. Všechny pomalu tleskají a vzhlíží vzhůru nebo své oči soustředěně upínají kamsi do neznáma. V závěru této etudy jedna po druhé roztáhnou ústa do velkého úsměvu, jako by je ovládala neviditelná čarohra. Pohledy se upřou kamsi bokem a výrazy tváře se proměňují do širokého spektra emocí – údivu, zklamání, znuděnosti, pobavení, fascinace, prozření, dojetí, euforie, zmatku, pohoršení i znechucení –, jako by v mladých ženách vířila divoká skrumáž citů. Celý expresivní výjev doplňuje babička klidně sedící uprostřed všech přítomných. Ladně a lehce pohybuje rukama a zápěstími do rytmu klavírního jamu.

V závěrečném statickém záběru vidíme muže i ženy ležící na tmavé podlaze obklopené světlými dopisními obálkami – intimně tajemnými zprávami z minulosti. Tajemství mezi ženami a mužem zůstává nerozluštěno.

V úplném závěru se plátno setmí a za doprovodu klidného, pomalého klavíru doplněného zvonkohrou sledujeme v zadní části jeviště tančící babičku – starou dámu, která se pomalu otáčí v mladistvé baletní sukni. Celý obraz se vrací k původní reminiscenci. Holčička babičku pozoruje, pak zavře oči. Dochází k propojení babičky s holčičkou. V rozjímavém obraze vystupuje expresivní kontrast černé a bílé – starého a nového, přítomného a minulého. Jako přízrak ze snu se bíle nasvícená babička pomalu otáčí v harmonickém retro obraze do ztracena.

Folds of Touch (Jaroslava Pocková). Foto: Archiv Pocketart.

Taneční film Folds of Touch přináší vzpomínkový příběh choreografčiny babičky doplněný dynamickými tanečními scénami. Kamerové záběry s důrazem na detail umožňují divákovi ponořit se do imaginárního světa vlastních vzpomínek a pocitů. Interpretky precizním tanečním i hereckým provedením demonstrují v jednotlivých tanečních obrazech sdílené city a emoce. Babička, holčička i mladé tanečnice odrážejí v tvářích, pohybech i gestech specifickou životní zkušenost své generace. V každé scéně uzavírají pomyslný kruh důvěrnic, aby nakonec zjistily, že každá si nejlépe poradí sama.

Snímku by se zdánlivě dala vytknout předvídatelnost – závěrečný obraz se vrací k úvodnímu. Tento oblouk však odůvodňuje abstraktní formát tanečního filmu vycházející z reminiscencí postav. Volné plynutí retrospektivního příběhu, kontaktní improvizace i synchronní skupinový tanec vyjadřují rituálnost života a jeho každodenní koloběh. Efektivní a účelné spojení tance s ruchy, zvuky, meditativní i rytmickou hudbou symbolicky propojuje minulost s přítomností – bezstarostné mládí se stářím upínajícím se k vzpomínkám.

 

Psáno z on-line premiéry tanečního filmu uvedeného 28. dubna 2021.

 

Folds of Touch
Koncept a choreografie: Johana Pocková
Kamera a střih: Barbora Johansson
Hudba: Martin Tvrdý
Interpretace: Jaroslava Pocková, Matilda Maio, Sabina Bočková, Inga Zotova-Mikshina, Pavla Vařáková, Barbora Rokoszová, Roman Zotov-Mikshin
Light design: Robert Štěpánek
Světla: Karlos Šimek
Poděkování: Daria Chernyak
Premiéra: 28. 4. 2021 (on-line)

VAŠE HODNOCENÍ

A jak byste představení hodnotili vy?

Hodnoceno 0x

Témata článku

Folds of Touch

PocketArt

Tanec

DIÁŘ PŘEDSTAVENÍ

červen 2021

Po Út St Čt So Ne
31 1 2 3 4 5
6
7
8 9 10 11 12 13
14 15 16 17 18 19 20
21 22 23
24
25 26 27
28 29 30 1 2 3 4
DEJTE NÁM TIP NA PŘEDSTAVENÍ

POSLEDNÍ KOMENTÁŘE

to nejčtenější z tanečních aktualit

Přihlašte se k odběru newsletteru: